Jsem sama domááá! Tralalááá!

Tak kdeže jsem to minule skončila? Jak si mě šéf zavolal a začal pěkně zeširoka…Začal historií. Já jsem byla klidná a čekala, co z toho bude.

A bylo. Nabídka, co se neodmítá!

   „Jistě jste si, Zuzano, všimla, že máme reorganizaci. A já mám pro vás nabídku. Pracovat na pořadu Sama doma. Jako rekvizitářka. Na půl úvazku,“ zakončil šéf svůj monolog.

  „Jasně! Super! Beru!“

Šéfa jsem evidentně zaskočila, čekal asi jinou reakci. Jenže mně se tahle nabídka prostě líbila. Večer jsem si doma na internetu sjela pár dílů magazínu, abych věděla, o čem to vlastně je. (Pro stejně neznalé, jako jsem byla já, nastíním, že se jedná o každodenní magazín, trvající hodinu a půl, a naživo).

Hned druhý den jsem to cestou z účtárny, kam jsem nesla mnou zpracované účty, vzala kolem zázemí magazínu Sama doma. Na chodbě jsem narazila na produkčního Boba.

  „Nazdár! Ty k nám prej nastupuješ! No to je skvělý!“ Lepšího přivítání se mi ani nemohlo dostat. Boba jsem měla coby malé dítko na táboře.

Televizní tamtamy pracují spolehlivě. Včera jsem ještě nevěděla, že mi bude nabídnuta tahle pozice a dnes o tom vědí celé Kavčí hory!

Vždycky když jsem měla chvíli čas, šla jsem se podívat do studia a snažila se omrknout, co a jak. No, a když se natáčelo poslední vysílání před prázdninami, pomáhala jsem ze všech sil.

A tak jsem ještě do konce srpna účtovala a dělala faktury a objednávky, starala se o náš vozový park a taky pomáhala novým kolegyním Denise a Daniele, co po mně přebraly kancelářskou štafetu. Tady musím podotknout, že je šéf vybral moc dobře.  

Od prvního září jsem platným členem stálého štábu magazínu Sama doma. Mám za sebou první týden pilné práce a je to prostě práce snů!

V té práci jsem se normálně našla. Je tvůrčí, neposedím ani chvíli, jsem v jednom kole, je to fičák! Není nad živé vysílání, vám povím. A navíc jsou tam samí bezva lidi. Jedinou nepatrnou nevýhodu to ovšem má. Mám ještě míň času, než dřív. Nestíhám ani vypít kafe. Ale taky k tomu kafi nestíhám rakvičky a trubičky. Takže je to vlastně výhoda!

A to by v tom byl čert, abych nezhubla! Chodby v podzemí Kavčích hor jsou nekonečné a sklady, které s kolegou Zdeňkem každý den navštívíme, abychom vybrali a dopravili a rozmístili různé rekvizity a nábytek dle požadavků architektky, jsou daleko předaleko od studia.

Poloviční pracovní úvazek je pro rentiérku ideální. Mám volný pátek – to se vysílá z Brna nebo Ostravy, vstávám až v půl sedmé a končím ve dvě odpoledne.

Vrátila jsem se na samý závěr své pracovní kariéry zpátky do studia. Před spoustou let jsem malovala kulisy, teď pomáhám vytvářet dekoraci. Je to dobrý konec kariéry a já si přeju, abych ještě pár let byla platným členem malého a sehraného štábu magazínu, který přináší do televizního vysílání to, co dnes často postrádáme. Pohodu, zábavu a poučení.

p.s. Vlastně by se měl tenhle elaborát jmenovat Jsem v Sama domááá! Tralaláááá! :-)