Když se občas mrknu na blog, mám neodbytný pocit, že tam pro mě není místo. Nejsem odbornice na covid, válku, plyn. Jiné blogy než odborné se tu skoro neobjevují. Co bloger, to odborník…
Nemám čas na psaní, protože jsem pořád v divadle.
K našim stávajícím čtrnácti představením se v dubnu zařadí další dvě. Hra Ve dvě na Kodaňské má premiéru v úterý 5. dubna, Návod na přežití pak 27. dubna.
Místo psaní jsem se vrhla na malování. Divadlo mi znovu připomnělo, že jsem původně výtvarnicí, a já jsem za tu připomínku vděčná. Malovat obrázky je navíc bezva relax.
Neumím si už malovat jen tak, musím malovat pro někoho, a k tomu se moc dobře hodí divadelní zlomvazky, co se dávají při premiéře. Tím, že je maluji, činím radost sobě a doufám, že i obdarovaným. Taky ušetřím peníze, protože sedím doma, necourám po obchodech, a maluju.
Hra Ve dvě na Kodaňské je krásná. Byla jsem součástí jejího zkoušení od první chvíle; přihlížela jsem, jak režisér, dramaturgyně a herci přeměňují psaný scénář do finální podoby, kterou uvidí diváci. S pokorou a obdivem nejen k nim, ale taky k dalším zúčastněným. Zvukař, osvětlovač a výrobce dekorace Dan je jedinečný, pro divadlo zcela nenahraditelný. Eliška, studentka JAMU v Brně, krásně vymyslela scénu i kostýmy. Je nás v divadle málo, ale jsme dobří. Přijďte!
Z obrázků, které jsem namalovala, jistě poznáte, o čem hra Ve dvě na Kodaňské je:
pro Lukáše Jurka (Karla)
pro Petru Tenorovou (Olgu)
pro Stáňu Jachnickou (režisérku)
já mám na starosti kromě inspice i kostýmy a rekvizity, ale to je do titulku moc dlouhý
jedna z prvních zkoušek na jevišti
a poslední generálka...
Karel Čapek a Olga Scheinpflugová; o nich je hra, jak jste určitě poznali. Přijďte se podívat, stojí to za to!
