Jak blondýna letěla do Londýna – pokračování

První noc v Londýně jsem si představovala jinak. Ne že bych očekávala nějakou romantiku, to nehrozí, ale přece jenom jsem si myslela, že po takové štrapáci budu spát, jako když mě do Temže hodí.

Obzvlášť když mi do ucha nebude nikdo chrápat.

V sedm ráno jsem to už nevydržela a zavolala panu Zajícovi. Nedostupný…ten jeho zatracenej mobil je určitě vybitej. V půl osmé se mi naštěstí ozval sám.

  „Přespal jsem na lavičce u londýnskýho oka,“ odvětil manžel na mou otázku stran přenocování.

  „Tatranku a vodu,“ odpověděl dramaticky na otázku stran stravování. Tu tatranku jsem mu doma strčila do tašky.

 Domluvili jsme se, že se sejdeme na nádraží Waterloo, kam my ostatní pojedeme po snídani vlakem.

O snídaních v londýnských hotelech kolují neblahé zvěsti. Byla jsem připravená na všechno, ale v tomhle hotelu mě převezli. Snídaně byla prostě skvělá. Nejen ta anglická, ale i všeobecně dostačující.

Na nádraží Waterloo jsme pana Zajíce nalezli pod hodinami uprostřed haly. Vypadal kupodivu celkem svěže vzhledem ke dvěma probděným nocím a napětí ohledně tajného poslání.

Celý den až do večera statečně chodil s námi po Londýně a za sebou tahal svůj modrý kufírek. Odmítl ho totiž uschovat na nádraží, protože tam chtěli za úschovu dost peněz.

Všichni jsme pak v kompletní sestavě a s jedním kufírkem navíc prošli jižní nábřeží Temže, City a Soutwork, prohlídli si katedrálu svatého Pavla, Shakespearovo divadlo Globe a cestou přes Millenium Bridge jsme poslouchali, jak kufírek pana Zajíce drkotá jako kastaněty.

Taky jsme se mrkli na trh, ale to zůstal manžel i se svým zavazadlem radši na lavičce. Přece jenom se mu nechtělo  mačkat mezi stánky. Já jsem se ponořila do světa jídla, pití, ovoce, zeleniny a všemožných lahůdek sama. Obstarala jsem pro sebe i zmoženého manžela oběd a spěchala na lavičku za ním.

Po obědě si manžel s povzdechem nazul boty, popadl kufírek a s ostatními jsme se dál vydali na pouť britskou metropolí. Viděli jsme Tower of London a pak samo sebou nejslavnější zvedací most Tower Bridge.

Večer jsme s panem Zajícem vynechali pub a odebrali se na lože. Zde musím podotknout, že ještě než se manžel hlavou stačil dotknout polštáře, spal jako dřevo, a to tak tvrdě, že po chvíli spánku spadl z postele, která byla užší než ta naše doma.

Byl to náročný den…

Nebojte, to není konec! Ještě si se mnou užijete! Pan Zajíc úplně nakonec opět překvapí :-)