Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka;
byly určeny k lítání venku, případně do hodin tělocviku, a to jen výjimečně. V tělocviku jsme měly my holky modré trenýrky do gumy kolem otvorů pro nohy, což bylo moje štěstí, protože by mi po hubených stehýnkách nebezpečně klouzaly.
Tepláky bylo lze koupit pouze dvoje. Tlusté dole s gumou, nebo tenké. Tlusté se okamžitě po natáhnutí vyboulily na kolenou a na zadku, ty tenké byly malinko lepší.
Já si vlastně ani nepamatuju, že bych vlastnila tepláky, maximálně jen ty tenké. Spíš jsem měla klukovské manšestráky, protože jsem byla hubená, a maminka byla nucena kupovat modely určené klukům. Aby mi manšestráky nespadly, nosila jsem kšandy.
Děti, které chodily do školy v teplákách, byly ze sociálně slabších rodin. Měly jednu výhodu: nemusely se po příchodu domů převlíkat a mohly hned po odhození aktovky lítat venku.
Nesnášela jsem tepláky, a taky takové ty bavlněné punčocháče, jimž kolena a prdelka smutně visely chvíli po natáhnutí. Maminka měla naštěstí pochopení a já nosila punčocháče s příměsí umělého vlákna, které mi způsobovaly ekzém pod koleny a děsně škrábaly, ale byly k dostání v lepších barvách a neztrácely tvar. Pro krásu se musí trpět, ale vocaď pocaď. Punčocháče jsem nosila, jen když nebylo vyhnutí a situace vyžadovala, abych měla sukničku.
Tepláky jsem prakticky nikdy nenosila a hodlám je nenosit i nadále. Když je zapotřebí sportovního odění, vlastním legíny různých délek a jednotně černé. Doma se halím do legín s puntíkama.
Jenže jak se tak kolem sebe koukám, zjišťuji, že se doba změnila, a že se zřejmě změnil i názor na tepláky. Zdá se, že tepláky jsou běžnou součástí oblečení většiny obyvatel české kotliny bez ohledu na národnost. Tepláky jsou evidentně in a top. Lze je opatřit za pár kaček u Vietnamců, nebo za hříšný prachy ve značkových obchodech. V různých barvách, s nápisy i bez nich.
Pokrok nezastavíš… naše prababičky nevylezly ven bez rukaviček a klobouku, babičky byly nuceny klobouky pohrdat coby znakem buržoazie, maminky začaly nosit kalhoty, my minisukně a džíny… a dnes tepláky kam se podíváš.
Máme demokracii a můžeme nosit prakticky cokoliv. Tepláky jsou bezesporu pohodlné, ale hezký to není. Nějak se nemůžu s teplákovým boomem smířit; jsem asi konzerva, ale myslím si, že tepláky patří jen ke sportu. Můžu si povzdychnout zde na blogu, ale to je tak všechno.
Druhá třída. Hádejte, kde stojím. Lze snadno poznat podle kšand :-)
Zuzanka poprvé v matičce Praze. Bylo teplo, punčocháče nebyly třeba, ovšem sukýnka rozhodně
a Zuzanka v pětadvaceti, coby matka čtyřleté Terezky
