Divoké letní noci a taky pěkná divočina ve dne
Prasátka. Kousek od naší vesnice je na břehu Vltavy kromě pěkné hospůdky taky veliká zahrada a v ní bydlí několik desítek černých prasátek různých velikostí. Od malinkatých přes ty střední až po otce rodu – mohutného kance se zahnutými kly…nebo zuby…nebo co to je.
Tam jezdíme na procházku a s sebou vozíme nashromážděné ztvrdlé pečivo. Nejsme sami, krmit prasátka jezdí víc lidí z okolí.
Tak tu červencovou sobotu jsme se rozhodli, že si vyrazíme na výlet k prasátkům.
Ledva jsme vyjeli, upozornil mě pan Zajíc, že naše auto tak trochu stávkuje, může se snadno stát, že zůstaneme někde bez dopravního prostředku. Sotva mi tu radostnou novinu sdělil, auto předvedlo názorně, o čem že je vlastně řeč. Škytlo a zastavilo. Zastavilo v nevhodný moment – na křižovatce ve vedlejší vesnici. Manžel jadrně zaklel, vypnul motor a na můj nesmělý dotaz, co že se vlastně s naším starým dopravním prostředkem děje, zařval několik nepublikovatelných slov a já posléze vyrozuměla, že se auto rozhodlo přestat řadit. Vzhledem k tomu, že má automatickou převodovku a že tam vždycky jako naschvál samovolně zařadilo jedničku, nebylo možné naši starou chudinku ani odtlačit. Manžel vyzkoušel různé finty a nakonec se mu povedlo fiátka ukecat. K prasátkům jsme nakonec dojeli, poctili jsme je námi od huby odtrženými skývami chleba a po procházce kolem Vltavy jsme se vydali na zpáteční cestu. Co vám budu vyprávět; museli jsme ještě nakoupit a naše trucovité vozidlo předvedlo, zač je toho loket, ještě několikrát. Domů jsme nakonec dojeli. Zaparkovali jsme před domem a ponechali naše milé auto svému osudu.
Po obědě jsme se vrtali v zahradě. Tedy já se vrtala, manželovi vrtalo v hlavě, co si počne s trucovitým autem.
„Taky to slyšíš?“ otázal se. Taky jsem to slyšela. Takovou tu hudbu „tuc tuc tuc“ jakoby možná od sousedů, ale zase jakoby odjinud. Vzápětí jsem si všimla, že kolem našich vrat proudí větší množství mládeže s batůžky a že směřují všichni jedním směrem. Jelikož jsem kronikářkou a zvědavost mám takříkajíc v popisu práce, vydala jsem se na průzkum. No jo. Kousek od našeho domu v areálu bývalého kravína – nyní konírny – byl v plném proudu festival. První ročník břežanského Verbíř festu, jak jsem se dočetla na plakátu, vstupné padesát korun, kapely zvučných jmen, jako třeba Maniac, Fixage a tak. Vypadalo to, že noc bude v našich končinách divoká.
Kvečeru jsme se rozhodli, že vyrazíme k rybníku. My se rozhodli vyrazit, ne tak naše auto. Ani neškytlo…prostě nešlo ani nastartovat. Vylezla jsem, popadla Besinku a šla se projít do polí. Manžel totiž vypadal poněkud…nebezpečně. Taky vypadal, že se o něj pokouší mrtvice. Tak jsem se radši vypařila.
Mezi poli jsem ovšem nenalezla kýženého klidu. Mou cestu doprovázela muzika a texty oněch skladeb byly opravdu rafinované. „Akorát, přišel jsem z noční a jdu spát, akorát“…to celé asi tak třicetkrát. „Je divná doba, to víme voba“, tuc tuc tuc,..taky třicetkrát. No jo, kdyby mi bylo šestnáct, tak nejsem v polích, ale na festu.
Když jsem dorazila domů, manžel se trochu uklidnil a hloubal v příručkách. Vyslovil oprávněnou obavu, že je dost vo hubu nechat auto přes noc před barákem, když se všude kolem potuluje rozvášněná omladina. Jelikož jsem byla v tuto chvíli zcela k nepotřebě, přestože jsem dispečerkou dopravy, šla jsem si lehnout.
V noci jsem se probudila. Neblahé tušení mě přimělo vykouknout z okna. Naše auto před domem nebylo! Že by se mládeži povedlo nemožné a auto nám ukradla?
Ne. Nemožné se podařilo panu Zajícovi. Tak dlouho zkoumal příručku, až v ní nalezl řešení. Dozvěděl se, že vlastní jakousi kartičku s kódem. Sedmimístným číslem. To když vyťuká plynovým pedálem, auto se umoudří a nastartuje. V pyžamu se tedy v hluboké noci odebral k autu. A vskutku! Příručka nelhala! Sice to trvalo dost dlouho, než ty zatracené číslice všechny vyšlapal, ale nakonec - hosana- auto nastartoval. Vycouval doprostřed silnice a jal se otáčet směrem k vratům. V tu chvíli se velká část festivalové mládeže rozhodla, že se projde hlubokou nocí a odlehčí cestou svým močovým měchýřům. No a v ten samý moment se naše auto rozhodlo, že svou porážku nedá lacino, a chcíplo. Představte si tu situaci: auto naštorc přes silnici, v něm sedí namíchnutý chlapík v pyžamu, v ruce třímá kartičku s kódem, nohou zuřivě šlape na plyn a kolem se rojí mládež, částečně močící, částečně zírající a vesměs opojená vším možným.
Přišlo mi to fakt k smíchu, ale vzhledem k tomu, že jsem onu ošemetnou situaci nemusela řešit a můj manžel má italskou náturu, smích jsem úspěšně ututlala a radši se tvářila soustrastně. Vzhledem k tomu, že naše nebohé vozidlo stálo na dvoře, bylo patrné, že akce se podařila.
Manžel se rozhodl, že auto dopraví do Prahy na parkoviště před naše společné pracoviště, a tam že se dostaví odborník na slovo vzatý, který nám, respektive našemu autu, několikrát vytrhl trn z paty...pneumatiky. Po nekonečných hodinách mi manžel zavolal. Ano, dojel. Trasa, která jindy trvá dvacet minut, když není provoz, mu trvala dvě hodiny. Jel totiž na každých světlech tam, kam zrovna svítila zelená...okružní jízda Prahou. Stejně mu to několikrát chcíplo a posledních padesát metrů musel tlačit.
Tak to vidíte. I na vesnici lze zažít drama! A navíc patříme od letošního léta k slavným místům, kde se odehrávají letní festivaly! Jen nemáme čím jezdit na výlety…
Zuzana Zajícová
Vánoce včera, dnes a zítra
Pokaždé jiné, a přece trochu stejné jsou tyhle sváteční dny. Čas pro usebrání i vzpomínání. Stres a nervozitu si nechte na jindy.
Zuzana Zajícová
Rada Ježíškovi aneb Malé literární okénko
Jsem milovnicí opravdových knížek z masa a krve... pardon... z papíru a písmenek. Jsem totiž narozená v pravěku, kdy ještě nebyl internet.
Zuzana Zajícová
Takové to (domácí) závodní žvýkání
Jíst se musí, to dá rozum. Bez jídla bychom to nedali, a to by byla škoda. Jde jen o to, co jíme, kde jíme a jak jíme.
Zuzana Zajícová
Blízká setkání (tak trošku intimní zpověď)
Celý život, pokud nežijeme na pustém ostrově, se potkáváme s lidmi, ať se nám to líbí nebo ne. A lidi jsou různí.
Zuzana Zajícová
Mám postel a náruč prázdnou
Spím sama. Nemůžu přece nikoho nutit, když se mnou nechce sdílet postel; mám svou hrdost. Mám hrdost a je mi samotné v posteli smutno.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Prodej zrekonstruovaného bytu o velikosti 1+kk na ulici Leoše Janáčka mezi lázeňským parkem a přehra
Leoše Janáčka, Luhačovice, okres Zlín
2 300 000 Kč
- Počet článků 429
- Celková karma 31,63
- Průměrná čtenost 1258x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz