Divoké letní noci a taky pěkná divočina ve dne
Prasátka. Kousek od naší vesnice je na břehu Vltavy kromě pěkné hospůdky taky veliká zahrada a v ní bydlí několik desítek černých prasátek různých velikostí. Od malinkatých přes ty střední až po otce rodu – mohutného kance se zahnutými kly…nebo zuby…nebo co to je.
Tam jezdíme na procházku a s sebou vozíme nashromážděné ztvrdlé pečivo. Nejsme sami, krmit prasátka jezdí víc lidí z okolí.
Tak tu červencovou sobotu jsme se rozhodli, že si vyrazíme na výlet k prasátkům.
Ledva jsme vyjeli, upozornil mě pan Zajíc, že naše auto tak trochu stávkuje, může se snadno stát, že zůstaneme někde bez dopravního prostředku. Sotva mi tu radostnou novinu sdělil, auto předvedlo názorně, o čem že je vlastně řeč. Škytlo a zastavilo. Zastavilo v nevhodný moment – na křižovatce ve vedlejší vesnici. Manžel jadrně zaklel, vypnul motor a na můj nesmělý dotaz, co že se vlastně s naším starým dopravním prostředkem děje, zařval několik nepublikovatelných slov a já posléze vyrozuměla, že se auto rozhodlo přestat řadit. Vzhledem k tomu, že má automatickou převodovku a že tam vždycky jako naschvál samovolně zařadilo jedničku, nebylo možné naši starou chudinku ani odtlačit. Manžel vyzkoušel různé finty a nakonec se mu povedlo fiátka ukecat. K prasátkům jsme nakonec dojeli, poctili jsme je námi od huby odtrženými skývami chleba a po procházce kolem Vltavy jsme se vydali na zpáteční cestu. Co vám budu vyprávět; museli jsme ještě nakoupit a naše trucovité vozidlo předvedlo, zač je toho loket, ještě několikrát. Domů jsme nakonec dojeli. Zaparkovali jsme před domem a ponechali naše milé auto svému osudu.
Po obědě jsme se vrtali v zahradě. Tedy já se vrtala, manželovi vrtalo v hlavě, co si počne s trucovitým autem.
„Taky to slyšíš?“ otázal se. Taky jsem to slyšela. Takovou tu hudbu „tuc tuc tuc“ jakoby možná od sousedů, ale zase jakoby odjinud. Vzápětí jsem si všimla, že kolem našich vrat proudí větší množství mládeže s batůžky a že směřují všichni jedním směrem. Jelikož jsem kronikářkou a zvědavost mám takříkajíc v popisu práce, vydala jsem se na průzkum. No jo. Kousek od našeho domu v areálu bývalého kravína – nyní konírny – byl v plném proudu festival. První ročník břežanského Verbíř festu, jak jsem se dočetla na plakátu, vstupné padesát korun, kapely zvučných jmen, jako třeba Maniac, Fixage a tak. Vypadalo to, že noc bude v našich končinách divoká.
Kvečeru jsme se rozhodli, že vyrazíme k rybníku. My se rozhodli vyrazit, ne tak naše auto. Ani neškytlo…prostě nešlo ani nastartovat. Vylezla jsem, popadla Besinku a šla se projít do polí. Manžel totiž vypadal poněkud…nebezpečně. Taky vypadal, že se o něj pokouší mrtvice. Tak jsem se radši vypařila.
Mezi poli jsem ovšem nenalezla kýženého klidu. Mou cestu doprovázela muzika a texty oněch skladeb byly opravdu rafinované. „Akorát, přišel jsem z noční a jdu spát, akorát“…to celé asi tak třicetkrát. „Je divná doba, to víme voba“, tuc tuc tuc,..taky třicetkrát. No jo, kdyby mi bylo šestnáct, tak nejsem v polích, ale na festu.
Když jsem dorazila domů, manžel se trochu uklidnil a hloubal v příručkách. Vyslovil oprávněnou obavu, že je dost vo hubu nechat auto přes noc před barákem, když se všude kolem potuluje rozvášněná omladina. Jelikož jsem byla v tuto chvíli zcela k nepotřebě, přestože jsem dispečerkou dopravy, šla jsem si lehnout.
V noci jsem se probudila. Neblahé tušení mě přimělo vykouknout z okna. Naše auto před domem nebylo! Že by se mládeži povedlo nemožné a auto nám ukradla?
Ne. Nemožné se podařilo panu Zajícovi. Tak dlouho zkoumal příručku, až v ní nalezl řešení. Dozvěděl se, že vlastní jakousi kartičku s kódem. Sedmimístným číslem. To když vyťuká plynovým pedálem, auto se umoudří a nastartuje. V pyžamu se tedy v hluboké noci odebral k autu. A vskutku! Příručka nelhala! Sice to trvalo dost dlouho, než ty zatracené číslice všechny vyšlapal, ale nakonec - hosana- auto nastartoval. Vycouval doprostřed silnice a jal se otáčet směrem k vratům. V tu chvíli se velká část festivalové mládeže rozhodla, že se projde hlubokou nocí a odlehčí cestou svým močovým měchýřům. No a v ten samý moment se naše auto rozhodlo, že svou porážku nedá lacino, a chcíplo. Představte si tu situaci: auto naštorc přes silnici, v něm sedí namíchnutý chlapík v pyžamu, v ruce třímá kartičku s kódem, nohou zuřivě šlape na plyn a kolem se rojí mládež, částečně močící, částečně zírající a vesměs opojená vším možným.
Přišlo mi to fakt k smíchu, ale vzhledem k tomu, že jsem onu ošemetnou situaci nemusela řešit a můj manžel má italskou náturu, smích jsem úspěšně ututlala a radši se tvářila soustrastně. Vzhledem k tomu, že naše nebohé vozidlo stálo na dvoře, bylo patrné, že akce se podařila.
Manžel se rozhodl, že auto dopraví do Prahy na parkoviště před naše společné pracoviště, a tam že se dostaví odborník na slovo vzatý, který nám, respektive našemu autu, několikrát vytrhl trn z paty...pneumatiky. Po nekonečných hodinách mi manžel zavolal. Ano, dojel. Trasa, která jindy trvá dvacet minut, když není provoz, mu trvala dvě hodiny. Jel totiž na každých světlech tam, kam zrovna svítila zelená...okružní jízda Prahou. Stejně mu to několikrát chcíplo a posledních padesát metrů musel tlačit.
Tak to vidíte. I na vesnici lze zažít drama! A navíc patříme od letošního léta k slavným místům, kde se odehrávají letní festivaly! Jen nemáme čím jezdit na výlety…
Zuzana Zajícová
Spala jsem s Mozartem aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok
Která z vás může říct, že spala s Mozartem? Hádám, že žádná! Mně se to povedlo, jen teda nevím, jestli bych to chtěla po zbytek roku.
Zuzana Zajícová
Nejlepší večírky jsou ty, na kterých jsem nejmladší a nejkrásnější
Konec roku je zasvěcen večírkům. Scházejí se příbuzní, kteří na sebe nemají jindy čas, a kamarádi, aby se radovali, že se spolu dožili konce roku.
Zuzana Zajícová
Odešel jeden z nás...
Zemřel Josef Prouza... bloger a kamarád... další jeho články si už nepřečteme... poslední napsal 30. listopadu...
Zuzana Zajícová
Před vánocemi to houstne
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je holá skutečnost.
Zuzana Zajícová
Jen takový blogerský povzdech
Závidím svým blogerským kolegům. Není to nic k chlubení, ale je to tak. Stydím se, ale to je asi tak všechno, co s tím můžu udělat.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
SPOLU vsadilo na antikampaň. Paroduje heslo ANO a spojuje hnutí s Ruskem
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
- Počet článků 429
- Celková karma 31,63
- Průměrná čtenost 1258x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz