Cesta nahoru a pak zase dolů

Bydlím v dolní části naší obce. Takže když se vydám na procházku, zákonitě lezu nahoru, abych se nahoře otočila a šla zase dolů.

Sobotní odpoledne nebylo zrovna k procházení ideální. Pošmourno, trochu inverze. Přesto jsem se s malou kníračkou Besinkou vydala na naši obvyklou trasu po vsi.

Na návsi máme památník obětem I. světové války. I naše vesnice má své hrdiny a sluší se na ně vzpomenout, obzvlášť když máme stoleté výročí nejen začátku naší republiky, ale i konce hrozné  války.

Z návsi vede nový chodník, ale je ho jen kousek. Teď už půjdeme pořád do kopce.

Na roční období kvete množství nejen podzimních kytek, ale ještě pořád i letničky.

A už jsme nahoře. Tohle je náš horní zámek. Postavily si ho benediktýnky jako svoje letní sídlo. Jejich řád zrušil Josef II. a zámek se stal majetkem velkotovárníka Gerstla, jehož nábytek je dodnes proslulý. No a pak se v zámku usadil K.H. Frank, po válce se z něj stal  nadlouho Domov seniorů a od roku 2017 je z něj Památník odboje a muzeum. Tolik ve značné zkratce.

Málokterá vesnice má dva zámky jako ta naše. A málokterá má tak krásnou kapli jako my. Kaple svaté Anny od Santiniho. Je dokonalá. Mně se líbí víc než její slavnější sestra na Zelené Hoře.

Kolem zámku i kaple je bohužel dost zdevastovaný francouzský park. Naštěstí se začal rekonstruovat, ovšem trvá to dlouho a ještě asi trvat bude. Nesmí se sem se psy, a to ani na vodítku!

 Sluší jí to ze všech stran. O kapli se staral tzv. kapelník, jehož povinností bylo taky vyučování břežanských dítek.

V parku je i bazén. Benediktýnky se v něm určitě nekoupaly, ale panstvo jo. I z pozůstatků lze vyčíst, že to musela být velká paráda!

Prý bude bazén a kabiny opravený v roce 2022...

Takhle se od bazénu dívali plavci na kapli. Stromy a keře byly zasazeny do kruhu a tvořily tak u bazénu prostor ke slunění bez obav, že by na ně prostý lid koukal.

Park byl plný soch a sošek, které se postupně opravují. Za touhle je patrná vodní cesta, nebo chcete- li, mělký kanál. V době největší slávy to musela být krása.

V parku je plno vzácných dřevin, ale bohužel mnohé vzaly zasvé. Zleva i zprava kolem keře je vidět vodní kanál. 

Sloupy se sochami jsou již opravené. Jsou tu Nejsvětější Trojice, svatý Florián a svatý Vavřinec.

Kaple i zámek prošly rekonstrukcí. V kapli je osvětlení, se kterým měli památkáři dost problém. Ovšem my, co jsme v kapli zpívali, to osvětlení velmi oceňujeme. Dřív tam bylo sice šero jako v 18. století, ale na dirigenta vidět nebylo, natož potom na noty.

Tudy vedla původně cesta ke kapli. Doufejme, že ji taky znovu upraví, jako to bývalo kdysi. Cesta mířila přímo ke dveřím do kaple, takže prostý lid nemusel kolem zámku, ale rovnou na mši.

Vracíme se zpátky k zámku. Dnes vynecháme vnitřní zámecké prostory, ale věřte, stojí za to se sem vypravit.

Psí víno už na některých zdech a plotech opadalo, ale tady se drží. Jdeme zpátky do dolní části vesnice.

 To už jsme skoro doma.

Tady bydlím. Náš dům vypadá velký, ale je to jen zdání. Metrové zdi, pohodlně dosáhnu na strop, a když přijdete na návštěvu, musíte se ve dveřích sehnout. Původně byl tenhle domek zahradnictvím, patřícím k dolnímu zámku. Ten zchátralý domeček vlevo byla zámecká prádelna.

Jako by ani nebyl listopad. Doma u okna mi kvete vánoční kaktus a venku na dvoře to vypadá jako uprostřed léta.

Besinka jak vidí, že fotím, okamžitě se schová. Tady se chvíli zamyslela a šup, fotka je na blogu. 

Všechny fotky jsou moje