Poslechla Markovu radu a zkusila to se zavřenýma očima. Trochu jsem teda podváděla, to přiznávám....
Ale třeba jít po chodbě v práci, kde nikdo nebyl, žádná překážka se nevyskytovala a chodím tudy několikrát za den, tak tam jsem to zvládla.
Doma mi to taky šlo; sejít po schodech do přízemí a trefit na záchod, aniž bych si urazila hlavu. Ale Marek má pravdu. Leccos jde, když zavřete oči, ale číst, číst ani náhodou!
Marek nás, co čteme jeho blogy, pozval na křest knížky, a to ne jen tak ledajaké knížky! Je určená dětem, co mají oči pořád zavřené…
Mám Marka ráda a taky se mi líbí jeho kamarádky Jiné Laně, proto jsem se vypravila na ten slavný křest.
Jelikož pracuju na Kavčích horách, měla jsem to na místo činu doslova coby kamenem dohodil; v Pakulu se to mělo odehrát, jak jsem byla skálopevně přesvědčená. I vyrazila jsem o pár minut dřív z práce, abych stihla začátek, plánovaný na 16 hodin. Mírně poprchávalo, vzduch voněl, na nedalekém Vyšehradu to začínalo pučet, prostě krása! Obešla jsem Palác kultury kolem dokola, leč nikde jsem nenatrefila ani na kavárnu, ani na Marka, ani na Jiné Laně. Paní ve vrátnici se mi koukla do plánů akcí a kroutila hlavou, jako že ne, u nich že to není.
Tak jsem vylovila mobil, nalistovala stránky Markova blogu a hle…on to sice byl palác, ale Veletržní! To víte, pro blondýnu palác jako palác…
Do toho správného paláce jsem přifuněla před půl pátou a hned jsem narazila na tu správnou kavárnu a taky na Marka a laně a knížku. Naštěstí se ještě nezačalo, a kdybych byla ješitná, pomyslím si, že se čekalo na paní Zajícovou. Marek seděl na schodech s další mně milou blogerskou kamarádkou Mirkou. Byli jsme takový blogerský trojlístek.
Křest se zpozdil, ale mně to nevadilo, stačila jsem trochu vychladnout z toho běhu mezi paláci. Slova se ujal pan redaktor z rozhlasu, co sice nevidí, ale zato moc pěkně povídá. U mikrofonu se vystřídaly i tři Laně, výtvarnice, pán, co knížku tiskl a taky náš Marek. Pak se taky z knížky četlo! Pan redaktor pomocí prstů a bylo to něco. Nevěřila bych, jak plynule a s citem se dá číst pomocí ruky…
Když četl Marek, tak to bylo taky moc hezký, ale to mě nijak nepřekvapilo.
No a pak jsem musela utíkat jako správná venkovská řepa na autobus, takže vám nemůžu sdělit, jestli se křtilo šampusem, nebo jak vlastně.
V každém případě jsem se ale moc ráda zúčastnila a děkuji tímto Markovi, že dal na blog zprávu a že je takový, jaký je. Marku, jsi prostě nejlepší!
zde link na Markův článek o knížce:http://valicek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=596581
