Ohledně praktického používání mobilu o hodině to dělám takto: Pokud někdo zapomene kalkulačku, mám k dispozici kalkulačky. Pokud jde o používání slovníku (neučím jazyky), tak využívám internetové slovníky. Je to šetření času. Nepovažuji za smysluplné listovat stránkami, když potřebuji něco přeložit. Tam mi přijde elektronický slovník pomůcka. Hledat v klasickém slovníku se dá naučit si myslím snadno a měly by to děti umět. Pokud v hodině narazíme na něco, co nevím, bývalo zvykem, že jsem si to napsala, doma vyhledala a v hodině řekla. Teď jsou děti zvyklé to najít na mobilu sami (zeptají se mě) a právě pokud je to nějaký faktický detail nebo něco, co se dá dohledat, tak je to super pomůcka. Obsáhlejší věci nehledáme a také pokud je to prkotina, kterou nemá smysl si zasaláťovat mozek, tak i na tom se učíme rozeznávat až do jakých pitomin nás může zavést mysl a kdybychom to vedli do extrému, neděláme nic jiného, než že budeme hledat počty obyvatel každého městečka, předčítat si názvy hmyzu v latině či názvy afrických jazyků apod...Ohledně navigace - tu nemám: Nejezdím a pohybuji se po Praze nejvíce se znalostí ulic, případně s plánem Prahy či si překreslím obrázek. Jsem plně přítomná ve fyzické realitě. Totéž učím děti. Kdekoliv jdeme, ptám se je na zásadní ulice, náměstí, jakým směrem je Vltava, Pražský hrad, další místa v Praze, jak by se dostali tam a tam...hrajeme i Vyzvědače. V rámci řízení auta považuji za rozumné kompromis - jezdit zpaměti známými cestami, umět v atlase hledat, umět si i naplánovat jednodušší trasu, ale pokud je komplikovaná, navigace je velkou pomůckou.

a i u projektů a skupinové práce smí používat mobil. Ale je to trochu řízené...jeden do skupinky, aby se i radili...a pokud na tom někdo začne pařit, objeví se to v hodnocení. Podobně to mám v práci s počítačem. A i v rámci vaření. Jakmile někdo brblá, že nebude uklízet...dokonce je to tak, že si děti navrhují známku sami a rozebírám proč k tomu došlo.

Můj synovec dostal mobil ve druhé třídě...tatínek to chtěl...synovec také, ale počítal s tím až později...byl překvapen. A ví, že se stal závislým na bojovnických hrách atd. Je naštěstí vyspělá dušička a tak pokud má jiný program, tak mobil odloží. Snad mu to vydrží. Ale někteří závisláčci u nás ve škole...měl byste je pane Kšíre vidět a poradit jim...

Čím více konzumní doba, tím větší tendence k závislosti...mysl papá cosi (potřebuje neustále vzruchy), youtubeři vymýšlí neuvěřitelné kraviny a vedou děti k totálnímu "nevaž se, odvaž se", takže děti z druhé třídy někdy ztrácí hranice. Kluci ve škole se společně dívají na porno, to je přece cool přímo před učitelkou, která netuší..., děti jsou krmeny přes youtubery reklamami na kde co, takže nosí do školy redbuly, pijí kávu a vyžadují kde co na svých rodičích...chápu to jako nutnou lekci společnosti a proto nepanikařím. Ale projdeme jí intenzivně tak jak tak. Tak jak po mě nemohou holčičky ze třetí třídy chtít, abychom ve sborečku, kde jsou i děti z přípravky, zpívali písničky o zamilovanosti a sexu, tak těžko můžeme chodil kolem dětí, které by také měly trénovat živé sociální vztahy a navíc být přítomni toho, jak chodí na všelijaké pochybné stránky a navzájem si to sdělují. Poslouchat je a cenzurovat každé slovo o přestávce nejde. V rámci důvěry i tak hovoříme o kdečem, ale nějaká důstojnost a balance všeho ve škole musí být. Nebo ne?

Jsem také učitelka. Dokonce u nás byla diplomantka, které na to dělá výzkum, protože VŠ už vnímá problematičnosti mobilu ve škole. Jak je to u nás? Mobil ve škole být nesmí. Pokud je písemka, na záchod nikoho nepouštím. Pokud někdo použije mobil v hodině, má automaticky trest. Ví to, nediví se. Má i poznámku, aby to rodiče mohli evidovat a bylo jasné, kdo je závislý. Děti o přestávce ale zákaz porušují a ne všichni učitelé jsou striktní, vlastně když jsem přišla, byli benevolentní. Zpřísňuji (naopak jsem vymohla, aby mohli i o malých přestávkách na chodbu). Nedodržují to závisláci a tak pro ně bylo trestem to, že jsem jim na ten den mobil zabavila. Od září zpřísním ještě více. Zároveň jsem vyhlásila "týden bez mobilu" a byla čest se do něj zapsat. Děti mi odevzdali svoje mobily, uschovala jsem je a sledovaly týden svoje pocity. Pak jsme to v každé třídě rozebírali. Zapsalo se to toho cca 20-30% žáků druhého stupně, teď to nemám spočítané. Příští rok to zase udělám. Vyšly z toho docela zajímavé poznatky.

Jsem jednozačně pro, je to především v zájmu dětí.

Jsem presvedcen, ze mobil ve skole nema co delat. A pokud maji deti rodice ktere jim to nedokazi vysvetlit, neni problemem skola, ale rodice.

Pani blogerko, po precteni nadpisu Vaseho blogu marne premyslim, jaky rozdil je mezi zakazem a uplnym zakazem.

Je to přesný přepis nadpisu z IDnes , na který odkazuji v článku. Když rozkliknete ten odkaz pod slovem článek s podtržítkem, tak pochopite. Jen jsem místo slova Francie dala Česka republika. A jinak význam to ma.Od roku 2009 byl zákaz mobilu v hodině. Ted je i o prestavkach a na pozemcích školy. Proto slovo "úplný".

Zákaz mobilů ve škole by byl fajn. Umožňují dětem únik do bezpečí virtuální reality a škola přestává plnit tu důležitou roli toho, že se tam děti naučí spolupracovat, kooperovat, ale taky se civilizovaně bránit v relativně bezpečném prostředí. To jsou dovednosti, které buď získají nebo je už nikdy nebudou mít a utonou ve světě "umělého autismu".

Na základku nevzpomínám ráda, byla jsem taková ta jedničkářka, co jí to děti dávají sežrat a byla bych první, kdo by o přestávce vytahoval telefon. Je dobře, že tenkrát nebyly (a že rodiče tolik nezasahovali do školního dění), protože jsem se s děckama prostě musela naučit žít. A ony se mnou.

K některým zkušenostem se člověk prostě musí probojovat a srovnat sám sebe a nejde to jinak.

Sice se o tom veřejně moc nemluví, ale kyberšikana začíná být dost vážný problém, a to i u dětí na prvním stupni ZŠ.

moc by se nestalo

Tak vidím, že nová generace se toho Matrixu možná dožije...