Zelená škodí

Na pražském magistrátu to zase vře. Nám občanům a voličům opět nezbývá nic jiného, než přihlížet a čekat, kdo z koho.a pak si zase vybírat a vybírat. Jenže z čeho?

Tak už nám toho mladého kohoutka v magistrátní kuchyňce definitivně zařízli. Kokrhal a máchal křídly statečně a dlouho, teď však nastal nevyhnutelný konec. Sešli se katani za temné noci a svedli krutou bitvu o jeho hřebínek. Neprodal ho zadarmo, pár z nich zatřepalo nožičkama a nedožilo rána.

 Staří a zkušení milovníci Prahy se srotili, neboť odhalili ve svých řadách zelenáče, zrádce, jenž vlastně k matičce netíhne tak, jak se má.

Nedokázal docenit, kluk jeden pitomá zelená, jaký potenciál se tady rýsuje, a soustavně, ale soustavně házel písek do soukolí. A přitom by to mohlo tak pěkně klapat! Všichni rozumní lidé se přece vždycky dohodnou. Vždyť jde o společnou věc! Každý chce bydlet, nakupovat, jezdit, parkovat….  Tady fakt nejde o ideologii, tady to musí šlapat! A ti, kteří se dohodnout dokážou, ti si to mají nechat kazit takovým nevycválancem nevychovaným?

Není přece líbeznějšího pohledu pro oddaného voliče než toho na dvě temné hlavinky, totiž ulízanou palici pana Březiny a culík paní Kleslové, kterak v dojemné shodě a napříč politickým spektrem se k sobě sklánějí, zajisté v zápalu práce pro Město.

Každý soudný člověk musí uznat, že mladický rozcuch do této pohody nepatří! Neuznává zavedené pořádky, nectí dohody! Vysmívá se osvědčeným postupům! Vážení, takhle pracovat se prostě nedá!

A proto z kola ven, kluku! Do stavebních předpisů se ti kafrat  zachtělo? Tomu nerozumíš, holečku! To přenech zkušenějším, již městskému stylu lépe hoví! Ty táhni do pralesa, zelenej, a tam si řeš problémy, tady nikomu chybět nebudeš, bloude!

Protože my svému městu rozumíme nejlépe. My víme, co potřebuje, o co tady jde. Protože my si navzájem překážet  nebudeme. Protože my, ty blbečku obtížná, my se dohodnem, i kdybychom si při tom měli zakroutit krkem!