Krize by nám šly...
Vypravili jsme se s manželem do kina na film Dunkerk. Moc se mi nechtělo, ve válečných filmech zpravidla bývají scény, které mi nadlouho utkví v paměti a trápí mě a trápí. No ale podlehla jsem naléhání. A nelitovala jsem, i když jsem s první scénou otevřela pusu a zavřela ji až na konci. Někdy jsem si tu pusu zakrývala, abych nevydávala skřeky a nerušila ostatní diváky. Naštěstí sled událostí je tak divoký a jeden působivý obraz střídá druhý, že jsem stačila zakvičet jen párkrát.
Nic víc prozrazovat nebudu, snad jenom, že mi jedna dojemná scéna o lidské sounáležitosti téměř na konci filmu připomněla jinou situaci, sice mírovou, ale i tak katastrofickou, a to povodně 2002. Shodou okolností je tomu zrovna teď patnáct let, co se přihnala veliká voda a způsobila mnoho škod a vzala i několik životů. S hromadným válečným umíráním se to srovnat nedá, ale i tak to byla katastrofa.
Z kina jsme domů jeli vlakem a mlčeli jsme, každý ponořen do vlastních myšlenek. Já jsem kupodivu vzpomínala právě na ty povodně. Po prvním dnu, kdy voda opadla, jsme šli celá rodina pomáhat dolů do Černošic Mokropes. Tam byla situace nejhorší. Domy nové i prvorepublikové krásné vily zatopené až po druhé podlaží, zdevastované zahrady, pobořené chaty. Nešťastní důchodci žijící v obci neoficiálně, poněvadž se buď ještě nestačili přehlásit anebo prostě z nějakých důvodů nechtěli a nyní ztratili veškerý majetek bez nároku na odškodnění. A všude stojící kalná voda, puch, bahno, spousty odpadků a mrtvých zvířat, domácích i těch divoce žijících.
Nakonec jsem v krizovém štábu města zůstala měsíc. Usadili jsme se v městské hasičárně. Hasiče jsme viděli pouze během krátké přestávky na jídlo, ani nevím, jestli se vůbec chodili vyspat domů. My ostatní jsme seděli v rozlehlé místnosti a telefonovali a sháněli pomoc, kde se dalo. Ve skladu se hromadily zásoby sava, hadrů, kbelíků, čisticích prostředků, gumových rukavic a košťat. Většinou to byly dary nejrůznějších podniků, ale s pomocí často přispěchali i jednotlivci. Přinášeli vše potřebné pro úklid domů, i konzervy, balenou vodu, hygienické potřeby a pečivo. Vytopení z širokého okolí přicházeli nejen pro tuto materiální pomoc, ale i pro útěchu a povzbuzení.
Až na drobné výjimky byli všichni disciplinovaní, nepřekáželi svými auty hasičům, snažili se pomáhat. I postižený soused sousedovi. Odplavala vám chata? Pojďte ke mně, na zahradu mi dvě připlavaly. Musíme se postarat o osamělého pána, nemá si kde vařit, dostane jídlo z hasičárny. Těmhle lidem se musí pomoci s dotazníkem pro pojišťovnu, určitě to sami vyplnit nezvládnou. Musíme uspořádat sbírku oblečení. Bot. Školních potřeb. Zaměstnat děti. Poláci z družebního města přivezli vysoušeče, musí se rozvést po domech.
Vlak se blíží do stanice. Vážně, jsme skvělý národ, dokážeme se semknout a vzájemně si pomáhat, aniž bychom hleděli na vlastní prospěch. Náš záchranný systém je jeden z nejlepších na světě. Občanská solidarita příkladná. Dojatá a zároveň pyšná vystupuju z vlaku. Blížíme se k parkovišti. Naše auto stojí osaměle na svém místě. Ovšem bez zpětných zrcátek. Krucinálfagot, dojetí nahradily úplně jiné emoce! No jistě, požáry, záplavy a jiné katastrofy, to zvládáme. Jen ten život v míru a relativním blahobytu nám tedy ještě moc nejde...
Zuzana Palečková
A proč?
Hlídám dva malé vnuky, takže tisíc otázek, začínajících věčným proč, mě za den spolehlivě uondá. Jenže jsem zjistila, že já sama se až nezdravě často ptám taky tak...
Zuzana Palečková
Obyčejný covidový den
Tak jsem se během covidové pandemie zase ochytřila o další termín - adiktologická poradna. Nikdy jsem neuvažovala o využití těchto služeb, ale při shlédnutí posledních zpráv jsem pochopila, že už je možná načase
Zuzana Palečková
Mělo to smysl!
Zachránit se za cenu popření sebe sama anebo umřít v pravdě? Dává to ještě dneska smysl? Ano, dává! Každý národ, který si váží své svobody, si připomíná své mrtvé!
Zuzana Palečková
Balkán? Balkán!
Někdy nad něčím nebo nad někým ohrnujeme nos a vůbec si neuvědomujeme, že to i nám zvoní hrana a že my sami se topíme v tom samém marasmu. Tak bůh s námi se všemi!
Zuzana Palečková
Co by kdyby
Asi nejsem sama, kdo usilovně přemýšlí nad tím, co nás to postihlo a proč. Jestli to náhodou není varování našemu plemeni, že se tu už roztahujeme přespříliš. A jaká bude naše odpověď? Vezmeme rozum do hrsti?
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Vláda schválila návrh na vznik nových sousedských dětských skupin
Vláda schválila návrh ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky z KDU-ČSL, který počítá se...
Má místo končetin protézy. Britský parlament tleskal „bionickému poslanci“
Britští politici ukázali výjimečnou jednotu, když společně potleskem ve stoje přivítali zpět v...
Pavel je pro odklad digitalizace stavebního řízení. Není důvod, tvrdí Bartoš
Ministr pro místní rozvoj a šéf Pirátů Ivan Bartoš inkasoval ránu ze strany, ze které to nejspíš...
Studentské eurovolby vyhrálo Spolu. Druhé místo obsadila Přísaha s Motoristy
Ve studentských eurovolbách vyhrála koalice Spolu s 15,2 procenty hlasů. Před pěti lety u studentů...
Prodej rodinného domu 243 m2, pozemek 799 m2
Na Výsluní, Hanušovice, okres Šumperk
4 990 000 Kč
- Počet článků 159
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 960x