Koho na Hrad?

Prezidentská kampaň se nám utěšeně rozjíždí a já jsem s překvapením zjistila, že je pro mě osobnost prezidenta hodně důležitá. Na volby jsem vážně hodně zvědavá.

Další zájemce o post prezidenta České republiky ohlásil svoji kandidaturu. Názory na možnost úspěchu akademika Jiřího Drahoše se různí a já je nechci hodnotit, jedno je však jisté - soupeři zpozorněli a soudě podle jejich poněkud podebraných reakcí, šanci zřejmě má.

První si s hodnocením konkurenta pospíšil adept již delší dobu etablovaný, pan Horáček. A jak je jeho dobrým zvykem, srovnal šmahem své přednosti s naprostými nedostatky soupeře. Považuje tuto metodu za zřejmě velmi účinnou, poněvadž takhle už uzemnil pana Schwarzenberga, ač ten už nekandiduje. A šupito presto vyšel jako nesporný vítěz. Já mám dvě vysoké školy, kníže ani jednu. Já mluvím jazyky, knížeti nikdo nerozumí ani jeho mateřštinu. Tak si to milý voliči přeber, ale ne moc dlouho, poněvadž je to jasný jako facka.

Taktéž s milým akademikem se moc nemazal. Navzdory páně Drahošovým prohlášením o nestrannosti ho hnedky odhalil coby exponenta politických stran a při akademikově zřejmé mazanosti rovnou většiny. Také se mu nezdá možné sponzorování jeho kampaně - samozřejmě že se tím adept na prezidenta zadluží, zpronevěří a upíše ďáblu. Že by třeba někdo mohl altruisticky podpořit někoho sympatického a důvěryhodného, váženého, umírněného, vzdělaného a reprezentativního na tento post, nebere vůbec jako možnost. Pan Horáček se neustále ohání svojí nezávislostí, zejména tou finanční. Je pravda, že při provozování hazardu se asi přijde k větším penězům než na akademii věd. Ovšem některým přecitlivělým povahám tyhle peníze mohou poněkud zatouchat. No, ale to už je věc vkusu. A žaludku.

Další výpad na sebe nenechal dlouho čekat. Současný pan prezident se zavázal, že na své soupeře útočit nebude a zatím to ani nepotřebuje, všechno za něj spolehlivě vyřídí pan hradní mluvčí Ovčáček. Ten nevítaného soupeře odhadl okamžitě a celému národu sdělil, jaký že je to nudný a šedý patron bez názoru. No bodejť, tomu pan Ovčáček rozumí, ne každý by zvládl takový zajímavý životní veletoč, z Arcibiskupského gymnázia do Haló novin, tomu tedy říkám názorová pružnost.

Pan Ovčáček nás nepochybně bude svými silnými výroky oblažovat i nadále. Je otázka, kdo a nakolik je bude ještě brát vážně.