Když ptáčka lapají,

pěkně mu zpívají. Naslibují hory doly a když má člověk slabou chvilku, podlehne. To aby se jeden bál třeba jenom otevřít dveře, protože se najednou octne s plnou náručí nepotřebných pitomostí za "rozumnou" cenu. A kdyby jenom to!

Vždycky jsem byla přesvědčená, že na mě tedy rozhodně žádná reklama nemůže zapůsobit, že jsem naprosto imunní vůči veškerým svodům reklamních spotů, letáků a spamů. Nikdo mě přece už nemůže nachytat na nějaké zázračné pilule na hubnutí, na omlazení, na hladkou pleť bez vrásek a tak dále, a tak dále.

Jenže. Jenže jednoho krásného slunného dne jsem odpoledne pracovala na zahradě, sázela jsem svoje milované muškáty a jiné letničky, když najednou zazvonil zvonek u branky. Šla jsem otevřít, za mnou oba psí zvědavci. Za brankou stál neznámý muž, který, jakmile mě zmerčil, okamžitě spustil: "Vážená madam, jak jsem šťasten, že jsem vás zastihnul doma, no to je opravdu báječné, to mám opravdu veliké štěstí, taková milá, inteligentně působící dáma!"

Poněkud nejistě jsem přejela pohledem svoje letní šaty, jež před vyhozením zachránily právě tyhle špinavé jarní práce, ukoptěné ruce a černá kolena. Tak dáma, jo? A inteligentně působící navrch? No to si dám líbit!

Stála jsem za brankou, kterou jsem kvůli dvěma chlupatým zvědavcům za zády ani neotevřela, což pána nerozházelo ani v nejmenším. Velice mile se na mě usmíval, i když bylo pěkné horko a on se potil narvaný v obleku s vestičkou dokonce, vlasy hladce sčesané z čela a napuštěné nějakou brilantinou, v ruce objemnou aktovku.

Tu najednou velice zručně jediným pohybem rozevřel a vytáhl nějaké balíčky.

"Vážená madam, vy dnes máte opravdu veliké štěstí, ale jak tak na vás koukám, zrovna vy si to zasloužíte! Já jsem totiž zástupce"- a teď řekl jméno známého řetězce, a já si nejsem jistá, jestli ho můžu říct - "a ten zrovinka dneska pořádá takovou akcičku pro svoje věrné zákazníky, chodíte tam nakupovat, že jo, no jo, aspoň občas, ale to nevadí, taková sympatická dáma, to já můžu přimhouřit oko, a taky ho přimhouřím! No a ta akcička znamená, že já bych pro vás měl, vážená madam, dáreček ve formě tohoto parfémku. Používáte parfémy, že, zajisté, jak se tak na vás koukám, určitě ano, taková dáma neopustí dům bez parfému, no to bych řek. Nastavte ručku, madam, já vás trochu ošplíchnu, ták, líbí se, že? Rozkošná vůně! A víte co, já mám pro vás takovou nabídku, madam, když mi teď řeknete, jaká řeka protéká Paříží, tak já vám na oplátku řeknu, co já pro vás mám nachystáno!"

Bla bla bla, hustý slepičí vývar mi zalil prostor mezi lebkou a mozkem a dokonale tak zabránil okysličování tohoto životně důležitého orgánu.

"Seina!" vyhrkla jsem snaživě a oba psi natočili hlavy doleva.

"No výborně, madam, vy jste ale sečtělá! Ale vy jste tam určitě byla, že jo! No jo Paříž! To se hned pozná, taková zcestovalá dáma! A víte vy, že jste jedna z mála, která to ví? Že lidi klidně řeknou Rhona, Sáva a tak dále! Ale na vás, na vás se hned pozná, že jste velice vzdělaná a světa znalá! Kdepak si kupujete parfémy, madam?"

"No na letištích, většinou, " vyhrknu, když už jsem teda tak zcestovalá. Psi otočili hlavy zase doprava, ještěže neumějí mluvit, protože by určitě vyžvanili, že jsem letadlo viděla už delší dobu pouze hodně vysoko na obloze.

"Ale to je rozkošné, to děláte chytře, madam, to je vidět, jak jste úžasná, jak to děláte vážně chytře, tohleto! Ale já bych měl, konkrétně pro vás, opravdu skvělou nabídku! Jenom pro vás, madam, protože vy jste tak šikovná a tak krásně se usmíváte! Víte, že už málokdo se takhle umí usmívat?"

Tak abych to už nenatahovala, koupila jsem si dámský parfém a parfém pánský a parfém pro slečny. Za velice výhodnou cenu. Psi si mohli ty svoje palice ukroutit. Slepičí nadělení začalo ustupovat v momentě, kdy na mě mluvka vytáhl další sadu s tím, že bych rozhodně měla využít této cenové nabídky a pořídit si dárečky pro celé široké příbuzenstvo, jež taková skvělá dáma zajisté má. A definitivně mě opustilo při jeho připomínce, že někteří lidé mu dají hodně velké spropitné za to, že jim tak skvělý nákup přinese až domů.

Tož jsme se hezky rozloučili s tím milým pánem, jenž ve mně rozpoznal dámu i v těch ušmudlaných hadrech a já se vracela zpátky do zahrady. Psi se zmateně loudali za mnou. Manžel se na mě tázavě podíval, tak jsem mu vysvětlila tu báječnou koupi. "No když myslíš," řekl, ale moc nadšeně to neznělo.

Mám všechny ty lahvičky doma a do známého řetězce pro ně znova asi nepoletím. Ale dobrá zkušenost. Tak čímpak se ještě v životě nechám oblafnout? Třeba tím, že to se mnou všichni ti kandidáti na všechny možné funkce myslí dobře a chtějí pracovat jen pro moje dobro? Že vůbec nejde o moc a prachy? Mám věřit odcházejícímu "nejlepšímu" ministrovi financí všech dob, já nic já muzikant, anebo tomu předchozímu, jehož tvář už pomalu dostává podobu starého lišáka? A co nemocný muž na Hradě, jenž obklopen svou smečkou snuje pikle a jeden se tak může pouze bát  jeho  další reprezentační povinnosti ať doma či venku, co tam zase plácne? Či snad panu premiérovi, jenž se pokládá za tak nenahraditelného, že pro jistotu obsadí hned dvě nejvýše volitelná místa na kandidátce? A tak dále, a tak dále.

Tak já si možná pro ty parfémy do toho řetězce přece jen skočím. Jednak je to zábavnější než se proplétat houštinou české politiky a jednak tam třeba narazím na toho upoceného pána a on mi zase  řekne něco pěkného. Třeba.