Kdo za to může?

To se nikdy pořádně nedozvíme. Avšak můžeme si být jisti, že se jedná na všech možných úrovních a neustále. Jenom ty výsledky se jaksi nedostavují a lidé na obou stranách, nebo kolik jich vlastně je, umírají pořád.    

"Mami, můžu se na něco zeptat?" Hlas mojí dcery je poněkud ostýchavý. "Já vím, je to děsný a já sama si vůbec neumím představit, že by nás to postihlo a je mi to opravdu moc líto, ale dneska celý den řešíme tu ubohou českou paní, co jí zabili v Egyptě, ale skoro vůbec jsme neřešili ty dvě Němky, co umřely před ní. To je pro tebe vážně tak důležitý, že to byla Češka? Jo a slyšela jsem pána, co říkal, taková hezká ženská! To jako kdyby byla ošklivá, tak by jí byla míň škoda nebo co? A vždycky když se něco stane, tak všude ve správách hned dodávají, ´není známo, že by se to týkalo českých občanů´, ale týká se to jiných, taky jsou to lidi, ne?"

Teda holka, ty mi dáváš: "No já nevím, máš pravdu, asi se o tom víc mluví, zasáhlo mě to silně. Asi že je to někdo ze stejného prostředí, důvěrně známého. Jakože jsme na jedný lodi, tak něco. Nevím. Asi že se s tou paní můžu víc ztotožnit, že pochází odtud, je jedna z nás, umím si tak zhruba představit, jak žila, co dělala. Jak se tam asi těšila. A její rodinu, to mi ani neříkej!"

"Já vím, mami, ale ty dvě Němky, ty jsou přece taky z našeho kulturního prostředí, ne? Těch ti nebylo tak líto? A proč se vždycky říká, a taková hezká ženská to byla?"

"Bylo mi jich líto! Ale prostě, no já nevím, máš pravdu, jsou to naši sousedi, je to všechno šílený, nespravedlivý, děsný! Všechno to byly mladý ženy, měly rodiny, příbuzný, přátele a najednou tu nejsou, zmizej tímhle hrozným způsobem! Co všechno měly před sebou! A s tím hezká nehezká, to máš pravdu, to je takový klišé blbý, přece to je úplně jedno!"

"A mami, a těch lidí v tom autobuse nebo co to bylo, co je rozjel tank, aby zabránil výbuchu, těch ti líto nebylo? Byly tam prej i děti mezi nima, ty přece za nic nemůžou, ne?"

Bylo mi jich líto, strašně mi jich bylo líto! A vůbec je mi líto, že je všechno jinak, tolik nenávisti a nebezpečí a hrozných smrtí. Je mi nesmírně líto všech ubitých turistů, a máš pravdu, moje hloubavá holčičko, je jedno, odkud jsou, vždycky je to nesmyslná tragédie. Je mi líto a nemůžu se koukat na záběry vyhladovělých dětí v Sýrii a Jemenu, na rozbořená města, vybombardovaná do poslední cihly. Pociťuju nesmírnou lítost, ale zároveň obavy při pohledu na nekonečné záběry uprchlíků, malých dětí v blátě, žen v šátkách a odhodlaných mužů.        

"Mami? A kdo za to všechno vlastně může?"

Hlavou mi blesknou záběry amerických, ruských a tureckých stíhaček a bombardérů nad zničenou Sýrií. Nakonec i jejich vlastní letadla se tam prohánějí s kdovíjakou náloží. Saúdskou Arábií beztrestně a nekontrolovaně devastovaný Jemen. Spousta rozzuřených hladových bezdomovců odhodlaných pomstít své mrtvé.

"To opravdu nevím, bylo by to asi na dlouhé vysvětlování a konce se my stejně nedoberem. Co dělá OSN a všechny důležité mezinárodní organizace kromě nekonečných jednání též netuším. Teď se tam na nějaký post dostala česká diplomatka, tak to se jistě pohnou kontinenty. Vím však určitě, že všechny tyhle nebezpečné eskapády, nezodpovědná dobrodružství, nepřehledné konflikty a bezohledné ekonomické zájmy v naprosté většině odnesou nevinní lidé na plážích, hotelích, muzeích, letištích a nádražích. Třeba zrovna té paní by bylo líto těch malých dětí, taky nevinných, na té "druhé straně".  Nikam žádné vojáky ani stíhačky neposlala. Jen se chtěla vykoupat v moři a zemře rukou fanatika s vymytým mozkem."

"A mami?"

"Už ne, miláčku. Dneska už ne. Naleju si trochu vína, dopíšu tenhle blog a to je tak všechno, co s tím můžu dělat, víš?"