Hroší kůže a nekonečná drzost

Drzé čelo lepší poplužního dvora, říkávala moje babička a já jsem tomu tehdy moc nerozuměla. Co to znamená mi v praxi osvětlují komunističtí poslanci, mnohem častěji, než je mi milo.  

Od mládí trpím nízkým tlakem a tak čas od času uvítám komunistické poslance v přímém přenosu. Hodnoty mi zpravidla hned po úvodních větách prudce vyletí nahoru, po chvíli se ustálí a nějakou dobu se drží ve chvályhodném pásmu. Nedávno mi krevní sloupec takto optimalizoval pan poslanec Kováčik v pořadu 24 hodin na ČT24.

Diskutovalo se na téma hospodaření s vodou v České republice. Situace je vážná, to už víme všichni. Jen se jaksi neshodujeme v jejím řešení. Mnozí odborníci doporučují vrátit se ke starým dobrým metodám, jako je přestat s vysoušením mokřad, naopak nové poldry zakládat, další se přou o význam vodních děl.

Pan poslanec národ svým rozhodným hlasem seznámil se svým vlastním nápadem, jak se s problémem poprat. Geniálně jednoduché. Odvádějí naše řeky spoustu vody jinam, totiž jinam, do zemí Evropské unie? Odvádějí! Tak ať nám teda ta Unie jedna platí! Naprosto bezbolestné a bez námahy! Stranicky mnohem výhodnější, než třeba zemědělce nutit, aby se sami snažili zabraňovat půdní erozi, tento nárok moc voličských hlasů nenažene.

Jenom při svém svatém rozhorlení pan poslanec trochu pozapomněl na tu pro něj jistě skvělou dobu, kdy tu samovládla matička Strana a zasahovala do naprosto všech oblastí života země. Perioda vyvlastňování všeho soukromého majetku, mimo jiné i polností, slavné rozorávání mezí, tolikrát popsané i zfilmované. Podle sovětského vzoru jsme vysoušeli mokřiny a bažiny. Vše řízeno od stolu ideologickými tajemníky podle hesla poručíme větru dešti. Nu, neporučili jsme.

Dodnes se s následky "vědecky" řízené společnosti potýkáme. Efektivně hospodařit s vodou se učíme až teď, za pochodu, kdy už nám i díky klimatickým změnám teče do bot. (Problém je, že někdy teče moc a někdy vůbec). Což je v době, kdy se vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku vody dávají masy zubožených lidí na pochod a podle známého klimatologa pana Cílka se příští války povedou právě o ni, více než tristní. Ale my můžeme být klidní. Znepokojivá tvrzení odborníků je jedna věc, je však důležité míti správný nadhled a hledat řešení spíše politická a na to, jak je vidno, máme opravdové machry. Stačí bouchnout do stolu a celé Evropa nám bude za tu naši voděnku solit.

Během týdne mi tlak stačil poklesnout, pod normál jsem se tentokrát nedostala, naštěstí se mi do ruky dostal článek paní europoslankyně Konečné nazvaný "Neschopný ministr, dobrý marketér!"(Právo, čtvrtek 3. srpna). Paní poslankyně se v něm velice odvážně naváží do ministra zemědělství pana Jurečky. Její nestoudné argumenty mě v mžiku dostaly do infarktového pásma.

Tedy aby bylo jasno, rozhodně nejsem obdivovatel ani KDU-ČSL, ani pana ministra. A je smutná pravda, že některé dovážené potraviny mají jiné složení (zpravidla horší), než ty se stejným názvem v zemích na západ od nás, a navíc za ně často platíme vyšší ceny. Je to skandál a já jen doufám, že se v dohledné době podaří vyřešit.

Ponechme teď stranou, kdy a jak měl ministr reagovat. Mě zaujal výrok paní europoslankyně o předražených blafech. Velice se obávám, že vzhledem k věku neví paní Konečná, o čem mluví. Myslím, že by se napřed měla poptat u generace rodičů a prarodičů, kteří zažili tu skvělou éru vlády jedné strany, shodou okolností právě té její, než začne něco plkat. Já sama jí mohu pár cenných zkušeností předat.

Jako mladá holka jsem moc neřešila, co strkám do pusy, spíš než zdravá výživa mě zajímali kluci. Situace se dramaticky změnila po té, co se mi narodil první syn. Po roce kojení jsem se zařadila do houfu ustaraných matek, jež dennodenně řešily otázku, kde proboha seženou kvalitní maso, zeleninu, ovoce, vejce a cereálie. Neustálé, v podstatě nesmyslné debaty o tom, je-li víc pesticidů v zelenině mražené či čerstvé, tedy čerstvé, jestli se těch pár scvrklých mrkví, celerů a pórků tak dalo nazvat. Při nákupu u stánků na venkově jsem se snažila vyhýbat krásnému ovoci a vybírat kusy spíše nehezké, poďobané, protože tehdy panoval názor, že tohle ovoce a zelenina je méně nebezpečné.

Taky do smrti nezapomenu na pobavený výraz řezníka, když jsem v masně nesměle zašpitala svoje přání ohledně kousku, opravdu malého kousku telecího pro svého chlapečka. No ten mi tehdy dal! "Víte, kdy já naposledy viděl telecí, milostivá?!"

Je až k neuvěření, jaký skvělý a luxusní život někteří z nás voličů komunistům dopřávají. Bez jakékoli zodpovědnosti a zpětné vazby tu mohou všechno jenom kritizovat, zpochybňovat a prokristapána i moralizovat! Navíc za velmi, velmi pěkný plat, který jim ta nenáviděná demokracie umožňuje pobírat, včetně všech výdobytků a požitků!

Jednou bych chtěla dopřát všem občanům České republiky takhle fajn život. Jenže to má jeden háček, pro mnohé dosti nestravitelný. Jeden musí mít hroší kůži a nekonečnou drzost!