Bába letí do Kanady/ Montreal, město studentů

Dalo by se říci, že Montreal je skutečné město studentů. Velmi pozitivně ovlivňují atmosféru ve městě a město si je hýčká...

Montreal, město studentů

Zatím jsem v žádném jiném městě, které jsem navštívila, neviděla tolik mladých lidí tolika barev pleti jako v Montrealu. Je to zřejmě způsobeno tím, že je tady (na třímiliónové město) vysoký počet univerzit a vyšších odborných škol. Ty jsou zaměřeny na praktické obory, například na masérství, trenérství, hoteliérství apod. Absolvovat odbornou školu neznamená odsoudit se celoživotně do role poskoka absolventů univerzit, naopak, jsou to obory zaměřené na praktické potřeby obyvatel a tudíž poměrně výnosné.

Z univerzit je nejstarší, nejznámější a zřejmě i nejprestižnější McGill. Byla založena roku 1821 zámožným podnikatelem, panem Jamesem McGillem. James McGill imigroval do Nového světa ze Skotska a začal obchodovat s kožešinami. Toto prostředí a i podmínky nebyly nic pro zhýčkané floutky, nicméně McGill uspěl, zbohatl a dobyl i významného společenského postavení. Roku 1812 organizoval obranu Montrealu před americkou armádou, stal se radním a nakonec zde založil i zmíněnou univerzitu.

Při svých pochůzkách v centru mám někdy dojem, že Montreal byl postaven kolem McGillu. Univerzita totiž zaujímá úplný střed města. Tvoří otevřený prostor, jakýsi prostorný park, kterému vévodí historická správní budova s vlajkou McGillu umístěnou v průčelí. Boční strany parku tvoří budovy fakult, třeba právnické, inženýrství (sedm oborů – mechanické, elektrické, civilní, chemické, biochemické, důlní, softwarové), stomatologie, práv, medicíny, humanitních věd, umění, teologie, managementu.

Uvnitř parku mají teď v zimě docela velké kluziště, veřejně přístupné komukoli.  Vzhledem k tomu, že barvy McGillu jsou červená a bílá, stačí v zimě ověsit stromy červenými žárovkami a výzdoba je hotová. No, na neznalce to působí malinko divně, v zimním podvečeru červená zář na bílém sněhu, ovšem svůj půvab to má.

Studenti mají v areálu k dispozici knihovny, dohromady třináct, dvě z nich otevřené 24 hodin během zkouškového období.  Univerzita McGill věnuje ročně několik miliónů dolarů na předplatné vědeckých časopisů. K většině vědeckých dokumentů mají studenti přístup zdarma. Univerzita má též kancelář pro ochranu patentů (studenti mají povinnost ohlásit své případné vynálezy, univerzita je zaštítí, ochrání a shrábne šedesát procent).

Každé oddělení fakulty má svoji vlastní administrativu s poradnou pro studenty. Univerzita má kancelář pro mezinárodní studenty, což znamená praktickou pomoc s dokumenty, při vyhledávání ubytování atd. Dále kancelář pro vyřizování grantů, stipendií a finanční pomoci studentům. Kancelář pro psychologickou pomoc. Kancelář pro pomoc postiženým studentům, ať fyzicky, s dyslexií anebo něčím jiným. Kancelář pro duchovní pomoc, tady by měli řešit veškeré otázky víry. Plánování kariéry, (takže pomoc při sestavování CV například). Dále vlastní klinika, očkování, nemoc, vše je hrazeno z pojištění pro mezinárodní studenty (v ceně školného).

Areál dále obsahuje Dům pro prvotní národy. Kanadská vláda má kvóty, kterými podporuje studium Prvotních národů. Pořádají se tam kulturní akce na podporu studentů Prvotních národů.

Skoro v každé budově je kafetérie, nic moc, pravil náš chlapec. Daleko zajímavější je Thomson house, klub striktně pro magistry a studenty doktorátu. Celé to tam dělá dojem tradičního anglického klubu pro pány. Sem chodí i dámy. Dali jsme si tam whisky, dobrou.  Obsluhovali nás tam studenti humanistických odvětví, kteří, jak konstatoval náš hoch, těžko shání práci jinde.  Většinou jsou ekologicky zaměření, takže se jim nelíbil můj kožich. Zase byli zaskočeni, že si nějaký student sebou bere takovou, řekněme, postarší osobu. Takže nás obsloužili bez řečí. Celé je to zajímavé též tím, že ve třetím patře mají toalety pro neutrální pohlaví. Já jsem tam tedy neviděla jít nikoho, i když mě to  dost zajímalo a pohyb kolem toalet jsem sledovala.  Můj světa znalý syn nade mnou kroutil očima, ale co už s takovou tetkou z maloměsta nadělá, že...

McGill vlastní též veliký sportovní komplex, přímo v centru města. Je obrovský, jsou tam vnitřní i vnější hřiště, bazén, squash, tělocvičny, všechny možné druhy sportů. Členství subvencované částečně univerzitou.

Jestliže studenti nejsou spokojeni s úrovní výuky, mohou sepsat stížnost na vyučujícího a postoupit ji na fakultu.  Proces není úplně jednoduchý a není to tak, že by se doktoři a docenti odvolávali jak na běžícím páse. Čím déle vyučující na fakultě působí, tím hůře je odvolatelný. Nicméně během synových studií k tomu přece jen jednou došlo a americký blekotavý a chaotický doktor čehosi byl na nátlak studentů odvolán, i když jeho působení na univerzitě bylo podpořeno tučným grantem.

Studenti mohou bydlet na koleji, zejména během prvního roku studií. Koleje jsou v blízkosti fakult, což je zejména pro nováčky velmi výhodné. Starší studenti volí většinou možnost ubytování v privátu. Celé ulice v centru kolem McGillu a univerizity Concordie jsou zabrané studentskými byty. V praxi to znamená, že to jsou domy plné malinkých bytů, geniálně uspořádaných. Je až neuvěřitelné, jak se dá jeden minimalistický kvádr zařídit jako studio s koupelničkou, kuchyňkou a něčím jako ložnicí a obývákem a pracovnou a jídelnou zároveň.

Dovedu si živě představit, že u nás by se celého prostoru okamžitě zmocnil nějaký dravý developer. Tady studenti obývají svoji čtvrť na dohled mrakodrapů, ve svých bytečcích, v domech roztodivných tvarů a velikostí, ve čtvrti, kde mají své kavárny, cukrárny a levné restaurace. Levný tady ovšem neznamená špatný.

A taky si to užívají. Musím říct, že jsem zůstala s pusou dokořán, když jsem potkala večer na ulici mladého muže, řekněme tak nad dvacet určitě, který se promenoval ve slušivém plyšovém oblečku v pardálích barvách. Kostýmek zahrnoval i ouška a mocný ocas. Než jsem tu pusu stačila zavřít, minula mně skupina Asiatek, pro změnu v kočičím, taky s oušky a ocásky. Takže tak.       

Přiznám se, že o McGillu jsem se poprvé dozvěděla až v momentě, kdy jsme hledali možnosti studia pro syny.  A dlužno říci, že se nám otevřel nový svět. Dlužno ovšem dodati, že též rodinná kasička se musela otevřít, a to hodně. Nicméně dnes, po letech (skřípění zubů, zejména když z univerzit docházely kromě požadavků školného též žádosti o sponzoring. Moje reakce byly, mírně řečeno, zralé dámy nehodné) nelitujeme.

Ano, stálo nás to drahé dovolené a jezdím ve starém autě. „Vykopli“ jsme syny v jejich osmnácti letech, jak sami konstatují. Museli se tedy sakra uskrovnit. Ale dnes mluví skvěle jeden třemi a druhý čtyřmi světovými jazyky. Museli obstát sami v cizím prostředí a teď už se nikde neztratí.

Čeká nás ještě „výkop“ dcery, poslední. Bude to ještě něco (dost) stát, ale neváháme. Víme, že to, co jim poskytujeme , je víc než nějaká drahá kára. Tahle akvizice totiž časem hodnotu neztratí.

Ano, jsem pro to, aby se na univerzitách platilo školné. Stát na financování kvalitního univerzitního vzdělání nestačí. McGill je univerzita veřejná. Neznamená to však, že je bezplatná. Kanadští občané platí, z nichž Quebečané nejmíň. Ostatní Kanaďané dvojnásobek. Cizinci mnohem víc. Univerzita je ještě subvencovaná státem. Existují vědecké programy, na nichž se podílejí soukromí sponzoři – společnosti, jež mají na výsledcích zájem. Bývalí úspěšní absolventi bývají štědří. A pak se posílají ty dopisy s žádostí o pomoc rodičům. Tak snad někdy….

Byla bych moc ráda, kdyby naše Karlova univerzita zaujala důstojnější místo ve světovém žebříčku univerzit. Nakonec, založena byla daleko dřív než slavný McGill a svého času byla též ve světě proslulá. A nakonec, já sama pamatuji i z dob „totáče“ některé skvělé vyučující. Zasloužila by si to. Zasloužili bychom si to my všichni.

Jenže to bychom si my, občané, museli uvědomit, že dobré vzdělání prostě nutně něco stojí.  A žádat po politicích třeba účinný systém studijních půjček a státních příspěvků sociálně potřebným studentům.

Jenže to bychom museli vybírat mezi politiky, jejichž základní idea není ta o znovuzvolení.  Ale kde brát a nekrást….