Na českém trhu existuje několik agentur, které nám čas od času předkládají průzkumy veřejného mínění. Nejenže se jejich výsledky liší, ale liší se i informace jednotlivých médií o těchto průzkumech.
Dnes například vyšel průzkum agentury SC&C, koho by si lidé v Česku zvolili prezidentem, pokud by byla přímá volba.
Je zajímavé, že kupříkladu Jana Bobošíková získala v průzkumu 10 % hlasů, ale na servru novinky.cz o tom není ani zmínka. I když o 4% pro Jiřího Paroubka nebo o 7% pro Karla Gotta se čtenáři dozvědí.
Stejný server pak sám usvědčuje agenturu z falešných dat v anketě, která běží současně se zprávou. Např. Miroslavě Němcové přisoudil průzkum 17% hlasů, ale v internetové anketě, získává stejná „prezidentská kandidátka“ 2,7% hlasů od 22 728 hlasujících. Jana Bobošíková, Jiří Paroubek ani Karel Gott do ankety nejsou zařazeni .
O čem to vypovídá?
O tom, že s průzkumy se dá čarovat.
Kdo může garantovat objektivitu a pravdivost zveřejněných čísel? Kdo jsou tazatelé? Kdo jsou tázaní? Jak vzniká kupříkladu průzkum preferencí politických stran? Jaké politické subjekty jsou do průzkumů zařazovány? Podle jakého klíče?
Většinou jsou zveřejněny výsledky politických stran, které by podle průzkumu překročily pětiprocentní hranici . Pod čarou se ale připomene jedna nebo dvě strany,které by se do Poslanecké sněmovny nedostaly. Proč právě ty dvě? Podle jakého pravidla? Proč se o ostatních mlčí? Znamená to, že žádná jiná strana není ve hře?
I když jsem během svého života nepotkala nikoho, kdo by se takového průzkumu zúčastnil, nechci vést řeči o koupených či zmanipulovaných průzkumech. Nemám důkazy. Ale o relativitě průzkumů lze mluvit oprávněně.
Je snad normální, aby 22.9.2011 měla největší opoziční strana 35% a o čtyři dny později 25,8%, největší vládní strana 21,5% a o čtyři dny později 12,9% ?
Je to snad náhoda, že kdykoliv se objeví nějaká koaliční krize, vychází v průzkumech jasná většina socialistů a komunistů? To je pak hrozba předčasných voleb pro vládní strany nebezpečná ! To se vyplatí krizi rychle zažehnat! A v pravicové části důvěřivé veřejnosti to vyvolá paniku a strach. Mobilizují se rychle protestní hlasy v obavě z návratu starých časů.
Vše naznačuje tomu, že průzkumy jsou nefér nástrojem k ovlivňování politiky. Politici se většinou jistí ještě vlastními průzkumy. Mohou si zadat a zaplatit kontrolní průzkum, ale co volič? Občan? Ten je odkázán na servis médií. Kdyby vše končilo jen tím, že někdo si o získaných preferencích přečte, nic by se nestalo. Ale s tím přece souvisejí daleko důležitější fakta:
Na základě preferencí zjištěných agenturami na průzkum veřejného mínění, bývají představitelé „úspěšnějších“ politických subjektů zváni do televizních a rozhlasových debat. A na základě toho, s kým se dá takzvaně počítat, se rozhodují voliči. Známý mechanismus „ Dal bych hlas straně XY, ale ona má malé preference,tak se bojím, že propadne“ nedává prakticky šanci jiným stranám, než těm, o kterých se média zmiňují.
Zakažte konečně průzkumy! Nechte voliče rozhodovat se samostatně!
