„Typické“ novinářské dotazy už jsou zase tady!

Je leden – první měsíc volebního roku 2012. Volá mi letos první novinář a hned to na mě zkouší pěkně zostra:

"Silver A v paměti tří generací" - Pardubice 2012

„Proč chcete kandidovat proti Davidu Rathovi?

Nestačím se divit.  Ještě jsem nikde neoznámila svou kandidaturu do kraje, zatím sama nevím, zda budu v čele kandidátky. Je pravda, že jsem kývla na výzvu Jany Bobošíkové  zúčastnit se krajských voleb ve Středních Čechách za Suverenitu a velmi si jí vážím. Nemohu potvrdit, zda budu lídrem. Objeví-li se osobnost, o které budu přesvědčena, že právě ona má největší  šanci dobře uspět, budu s ní ráda spolupracovat. Jako předsedkyně středočeské krajské organizace považuji za klíčové postavit do volebního klání tým schopných lidí, kteří dovedou táhnout za jeden provaz a udělají maximum pro společný úspěch.

„Co byste  jako hejtmanka kraje dělala lépe než David Rath?“

Chápu touhu žurnalisty po konfrontaci, ale musím mu připomenout, na jakém základě Suverenita vznikla. Vysvětluji, že chceme pokračovat v započaté cestě integrace malých politických stran, že chceme spolupracovat, ne účelově kritizovat. Nebudeme kandidovat proti někomu ale vedle dalších, kteří stejně jako my budou usilovat o hlasy voličů. Nabídneme vlastní vizi, nemáme zapotřebí plýtvat časem na výpočet chyb našich konkurentů.

Zjevné zklamání je slyšet v hlase žurnalisty, když se dozvídá, že ze strany Suverenity se žádné okopávání kotníků konat nebude.

A tak nasazuje poslední zbraň – otázku týkající se mé cesty několika politickými stranami.

Jak prý chci přesvědčit voliče, když jsem byla donedávna předsedkyní DSZ , tedy strany, která se se Suverenitou v programu rozchází?

Samovolně a možná i trochu nezdvořile odpovídám dotazem : „  A v čem se rozchází, pane redaktore?“ Na druhé straně telefonu slyším zaváhání a  tak raději sama vypočítávám momenty, kde jsme našli shodu. Nechci být jízlivá,  proto odolávám pokušení zeptat se pana redaktora, zda někdy podobný dotaz položil třeba Karlu Schwarzenbergovi , jenž stihl být senátorem  za ODA, ministrem zahraničí za  SZ  a dnes je úspěšným předsedou TOP 09.

Telefonát mě zastihl právě při návratu z Pardubic z úspěšné akce „Silver A v paměti tří generací“, která se uskutečnila díky iniciativě a finanční podpoře Jany Bobošíkové.  Já naivka jsem si v první chvíli myslela, že se chce pan redaktor zeptat, jak letošní vzpomínková slavnost proběhla ……

Úplně jsem zapomněla, že platí nepsané mediální embargo na pozitivní  příběhy. Úplně jsem zapomněla, že začala kampaň a je třeba se připravit  na „typické“ novinářské otázky………………