držím palec

Přeji hezké dny, hodně inspirace a lehkou ruku při psaní

Inu, nikdo na vás nekříčí a dozad vás taky nebije.

To jsou jen bolestínské expresivní fikce, kterými nás tady zásobujete.

Mám známého, který je neslyšící. Nikdo to na něm prakticky nepozná. Nikdo si to neuvědomí a on to ani nepotřebuje.

Proč? Protože se jeho nejbližší - v daném případě matka - jej snažili naučit správně, krásně a zřetelně mluvit a odezírat. (Jedině: ano musí toho s kým mluví vidět.) On znakovou řeč ani neumí. Nikdy to nepotřeboval. Díky matce, která jej takto skvěle připravila do života. (Dnes je nejen nadaným výtvarníkem, ale i manažerem v zahraničí, v kavárně, která reprezentuje naši zemi v cizině.)

Snažte se o totéž a pak teprve brojte proti bouchání do zad!

Umět natáhnout ruku a žebrat (ať již morálně nebo fyzicky), jak víte, bez urážky, není umění. Umění je chtít se začlenit. A v tom vám držím palce!

Co to blábolíte?

Jaké bolestínské fikce? Jaké natahování rukou a žebrání? Kde to v tom článku vidíte?

Tak hodně štěstí!

Vždycky jsem se chtěla naučit znakovou řeč, mám doma jen slovník a snažím se, ale jde to ztuha.-) už umím: "ahoj!" a "jak se máte?"

Dcera se učí a je celá zaujatá. Dneska mi hlásila, že už umí všechna čísla :-). Ale taky využila toho, že může ve škole jako volitelný předmět. No a já, jak už to tak bývá, jsem si místo toho "ahoj" a "jak se máte" zapamatovala jen z cyklu života "potom" a "oplodnit". Na blbosti mne užije :-(

Fandím a těším se na pokračování blogu. A rovnou dotaz - píšete, že mobil je výborná pomůcka. Můžu se zeptat v čem? Napadají mne sms, jde třeba využít ještě jinak?

Děkujeme za podporu! Mobil se dá použít místo papíru a tužky, většinou ho máte u sebe.

Přeji mnoho štěstí. Samozřejmě nejen tady na blogu, ale zejména všem sluchově postiženým v jejich každodenním životě. A mějte, prosím, s námi slyšícími trpělivost

S dovolením se připojuji