Vyhnání z Ráje z dílny Lany del Ray

Konečně jsem si pustila dlouho odkládané Tropico. Krátkometrážní film napsaný dream-popovou zpěvačkou Lanou del Ray a režírovaný Anthony Mandlerem avizoval zpracovávání biblických motivů prolínajíích se se softpornografickou scénou špinavých strip-klubů, za které by se nemusel stydět ani Quentin Tarantino.

Film je jakýmsi estetickým zpracováním tří videoklipů, které lyrickým způsobem vyprávějí starozákonní Vyhnání z Ráje.

Elektrizující těla biblické zahrady

Do Lanina zpracování Ráje se zajímavě promítají naše kulturní idoly – Marilyn Monroe po pravici Ježíše Krista, s opodál stojícím podivným týpkem Elvisem. Tato kompanije je zanedlouho jednoduše vysvětlena. “Elvis is my daddy, Marilyn is my mother, Jesus is my best friend” v prologu prvního songu.

Příběh je “vyprávěn” z pozice westernového krále, Johna Wayna, který zde představuje Boha. Bůh je tedy jednoznačně maskulinní postava, narozdíl od Adama (Shaun Ross), který podle mne apeluje na pedofilní choutky určitého procenta populace.

První část, klip k songu Body electric, ilustruje Vyhnání z Ráje v nádherně esteticky-erotický náladě a na první pohled nehodící se výjevy (Elvis s Ježíšem a jednorožcem prolínající se s kroutícím se polonahým tělem Evy del Ray) vytváří perfektní pastvu pro oči, až má člověk skoro nutkání mluvit na monitor - “Nejez to jablko!”.

Bohové a monstra podsvětí

Maximální kontrast,song Gods and Monsters, trestem za Evinu neposlušnost je vyhoštění z Ráje do světa bolesti a utrpení (rozuměj: drogám, sexu a násilí). Další scéna je situovaná do města andělů – tentokrát však nemluvíme o biblických metaforách, ale o špinavým strip-klubu Los Angeles plným nahých zadků, zbraní a tvrdých hochů. Shaun Ross furt vypadá jako dítě, tílko, kalhoty a revolver mu každopádně přidávají léta – v porovnání s květinově zakrytým ohanbím z první části. Naopak Lanička si opět poohrává se svým zdařilým zpracováním Nabokova, když v červeném-prádle-tančící scény prokládá záběry, ve kterých si hraje s bublifukem.

Aby byl snímek ještě více poetický, je prokládán recitacemi Ginsbergova Kvílení:

"I saw the best minds of my generation destroyed by madness, starving hysterical naked, dragging themselves through the negro streets at dawn looking for an angry fix, angelheaded hipsters burning for the ancient heavenly connection to the starry dynamo in the machinery of night, who poverty and tatters and hollow-eyed and high sat up smoking in the supernatural darkness of cold-water flats floating across the tops of cities contemplating jazz..." 

Zpáteční lístek do Ráje

Třetí část přináší do děje zvláštní zvrat a jistě někomu připomene scény z Born to Die. Jízda autem, křest v jezeře a v následující scéně zvráceně-krásná (mrtvá?) Lana. Song Bel Air vypadá jako svatba Lany a toho blond dítěte, finalizující jejich nanebevzetím.

John Wayne jim odpustil a film končí happyendem.

 "And so, being created in his likeness, and being banished for being too much like him, we were cast out. And the Garden of Eden transformed into the Garden of Evil.  Los Angeles, the city of angels. The land of gods and monsters..."