Řekne-li se Rumunsko,nejstarší generace si vybaví Nikolaje Čaušeska,starší generace dovolenou za "socíku",mladší generace cikány a nejmladší generaci to nic neříká. Pro všechny generace dohromady je to daleko, na východ od nás a tak se nemá cenu tím zabývat.
Cestovat do Rumunska autem se zdá být snadné. A podle mapy to tak i vypadá. Do oblasti Harghita ležící ve střední části Sedmihradska je to pouhých 1.200km. Prakticky až na Maďarsko -Rumunské hranice jedete po dálnici a tak 800 km zdoláte za 8 hodin. Zbývajících 400km Rumunskem je tvrdý oříšek a potřebujete na to nejméně 8 hodin jízdy.Úzké silnice,silný provoz a stále projíždíte vesnicemi. Asi 100 km před cílem začnete stoupat do hor,obklopí vás neproniknutelné karpatské lesy a cesty připomínají tankodrom.
Aut potkáváte čím dál méně, zato koňských povozů přibývá. Hlavně kočující cikánské rodiny.
Nakonec se přeci jen dostanete do cíle a vše je v pořádku. Setkáte se s místními lesníky a ostatním personálem, vytasíte se s několika rumunskými frázemi naučenými z internetového slovníčku a nikdo vám nerozumí. Jste sice v Rumunsku,ale v lokalitě,kde žijí Maďaři. Všechno je jinak, slovník nemáte a tak pomohou ruce a nohy. Ubytování je v dobře zařízené lovecké chatě,kterou navštěvoval i Nikolaje Čaušesku,který v tomto kraji lovil medvědy. Chata je zařízena dobře, pro potřeby lovců dostatečně.
Personál - ti kluci Maďarský - je bezvadný a přátelský. Nic jim nerozumíte a oni vám naoak také ne. Ale kvalitní slovenské víno nás dalo brzy dohromady. Strávili jsme spolu 3 dny a bylo nám dobře.
Lov byl dobře připraven, lovci ulovili a tak byli spokojeni. Když někdo v tomto kraji uloví medvěda,je to pro všechny obrovský zážitek. Nejen pro lovce,ale i pro domorodce. Nestává se to tady často, lovci se do zapadlých oblastí Rumunska moc nehrnou. O to větší je pak oslava.
Místní hospoda je sice malá,ale o to příjemnější je v ní pobýt. Hostinský nosí místní "speciality" - alkohol je chuti nevábné.
Ale nikomu to nevadí a zábava se dobře vyvíjí. Po pár lahvích ostrého si rozumíme a zjišťujeme,že ta Evropská unie je vlastně dobrá věc. Jako lidé jsme si velice blízko. Na kilometry však hodně vzdáleni. A čím více na východ,tím se ty vzdálenosti nějak prodlužují.
Oblast,kterou jsme navštívili je opravdu velice chudou částí Rumunska. Kromě lesů a těžké práce v nich zde opravdu nic jiného není.Kdo chce žít,musí pracovat. Buď v lese při těžbě dřeva a jeho přibližování do údolí a nebo u jednoduchého katru,který řeže klády na prkna a hranoly a je v každém druhém stavení. Obojí je těžká a nebezpečná práce. A od nevidím do nevidím. Sociální dávky a nezaměstnané na podpoře tady snad ani neznají. A turistu,cyklistu,lyžaře ? Toho tady nikdy neviděli. Přesto a nebo právě proto žijí spokojeně. Bodří,čestní horalé,na které se nezapomíná.
Neodsuzujte lovce,kteří váží dalekou cestu do Rumunských Karpat a loví tam medvědy.Pro místní je to alespoň nějaký příjem a kontakt s lidmi z opravdu jiného a pro ně neskutečně vzdáleného světa.
