Jedno procento nejbohatších lidí má větší majetek než celý zbytek lidstva dohromady, kdybyste každý den brali 100 000 Kč a ukládali si je, tak budete mít po 1000 letech jednu desetinu Kellnerova majetku a tento trend se zhoršuje dál a dál, prozatím do nekonečna.
Takže když pracovníci vidí, že systém je nastaven tak, že nůžky mezi těmi nejbohatšími a ostatními se rozevírají stále a stále brutálněji, jinými slovy, že příjmy bohatých se zmnohonásobily, zatímco jejich rostou po procentíčkách, jinými slovy že z toho profituje pár maníků na špici, a to čím dál tím víc, aniž by se to životní úrovně běžných pracovníků výrazně dotklo, tak se naserou i ti, kdo by při aspoň trochu lidštější distribuci bohatství byli k systému normálně loajální. A když se jim pokoušíte říkat, že tento systém je právě pro ně nejlepší, tak se vám vysmějou. Řekl bych, že naprosto oprávněně a myslím, že psychologie by vám řekla, že nenasrat se v takové situaci není ani dost dobře možné.
Takže tady máme dav systémově neloajálních lidí. Rozdělení společnosti. Oni nepůjdou rabovat, ale zvolej takový politiky, až se vám protočej panenky. A těm politikům bude stačit jen naslibovat, že napravěj ty chyby, nic víc nepotřebujou říkat, a lidem u toho bude úplně jedno, že do toho jednoho procenta tyjících patří i sami ti politici.
Babiše se nezbavíte. A přijdou jiní pašáci.
.
