Karma...

A kde máme ty zanícené probolševické diskutéry? Že by měli kanikuly?

To mě také zaujalo. Buďto jsou z toho v šoku nebo příspěvky autora jsou jim k smíchu a nestojí za komentář.

Ahoj, karma. Můj problém trochu je, že čím jsem starší, tím častěji zjišťuju, že někdy nemám žaludek na to, některé knihy dočíst do konce. Taky jsem přestal chodit na ryby, už neumím brát život někomu živému. Asi měknu, nebo zraju...? Kdo ví...

Souhlas, Vladimíre, taky to mám tak...

Karma, v dětství se mi dostala do ruky skvělá útlá knížečka "Jeden den Ivana Děnisoviče" od Solženicina. Tu jsem přečetl na jeden zátah. Skvěle popsané otřesné podmínky a vydala za všechna školení a hesla.

To byly ty knizky, ktere nekdo nekde zazracne ziskal a pak se pujcovaly kolegum v praci. Pres noc musely byt prectene aby se dostalo na dalsi.

Příběh dalšího Poláka Slawomira Rawicza, který se skupinou uprchl z gulagu a část prošla kolem Bajkalu, přes Mongolsko a Tibet až do Indie, byl zfilmován: Útěk ze Sibiře

https://www.csfd.cz/film/231194-utek-ze-sibire/pre.../

Těch Poláků byly tisíce pozavíraných na Sibiři Stalinem po napadení Polska 17.9. ́39 a začátku druhé války. Šlo tehdy hlavně o ty, kteří žili na území zabraném SSSR dle dohody s Německem. Nedivím se Polákům, že nepovažují dodnes postup Rudé armády r.1944 směrem do Německa za nějaké osvoboditele. Jeden okupant tehdy vyháněl druhého. Navíc Moskva po válce ponechala část své armády v Polsku až do r.1991

Mluví se o číslu přibližně jednoho sta tisíce Poláků zavřených do sovětských pracovních lágrů (po agresi proti Polsku v roce 1939). Z nich byli pak mnozí proti vlastní vůli rekrutováni do jednotek nasazených ve válce proti Finsku. Kolik Poláků bylo deportováno na Sibiř a do Kazachstánu, snad ani nelze přesně zjistit, ale jde o čísla spíše v řádu statisíců, než desetitisíců.

Po válce byli do polské armády dosazeni sovětští důstojníci, kteří - aby to tolik nekřičelo - měli změněná jména. Proto taky polská armáda tak brutálně zasahovala proti obyvatelstvu při jakémkoliv protestu.

Karma

A děkuji za anonci, tu knihu neznám, ale zkusím si ji opatřit. Rusko se už dlouhou dobu snaží systematicky ničit archivy o Gulagu a o jeho obětech, aby takzvaně "nezůstala stopa" po všech těch zvěrstvech. Ale mnohé je naštěstí již zdokumentováno a všechny ty lidské příběhy utajit nelze.

Na margo "mělkých hrobů" jsem četl příběh, jak se na okraji jednoho ze sibiřských měst měla uskutečnit nová výstavba, ale dělníci odtamtud utekli, protože při zahájení zemních prací buldozer odkryl masový hrob. Lidé vědí, že ta místa jsou prokletá a dosud neusmířená, nic se tam nakonec nepostavilo. I kdyby v Rusku zničili veškeré archivy, nic to nepomůže. Žalovat budou kosti mrtvých.

Děkuji.

Uz je to del, co jsem videl dokumen v ZDF, ktery natoci Quido Knopp o nemeckem valecnem zajatci, ktery z takoveho gulagu uprchl. Je zajimave, ze mu pri uteku pomahal i byvaly sovetsky vojak z valky. I mezi Rusy jsou slusni lide.

A pravoslavná církev dnes jde ruku v ruce s komunistou Putinem.

To nevím. Možná církevní vrchnost.

Ale připomnělo mi to film Bílé peklo - podobný příběh německého kluka, zajatého u Stalingradu, který utekl ze Sibiře do Íránu.