Starý pan Šultés dělal výpravčího v Brně – Králově Poli, pocházel ze staré ajznboňácké školy a nenáviděl komunisty i proto, že jeho rodině sebrali hospodu. Já měl štěstí, že mě zaučoval na praxi.
Byl to v roce 1980, kdy jsem jako student břeclavské železniční průmyslovky přišel na praxi na pozici výpravčího do železniční stanice Brno-Královo Pole, která se nachází na trati Brno – Havlíčkův Brod. Byla už tedy vybavena reléovým zabezpečovacím zařízením, v té době nejmodernějším, jaké na železnici bylo. A já se zapojil do práce, stavěl vlakové cesty, posuny atd. Toho si všiml starý pan Šultés, výborný výpravčí, který to měl za pár důchodu a patřil ještě k staré dobré prvorepublikové ajznboňácké škole. Ten vždycky, když jsem zmáčkl ty správná tlačítka na postavení vlakové cesty, jenom podotkl „tak, tak,“ a když to mělo být špatně, tak jenom zasyčel, „jedeš, jedeš.“ Také byl proslulý tím, že náčelníkovi neříkal soudruhu náčelníku, ale pane přednosto.
Celkem si mě oblíbil, a na mou adresu prohlásil, že po dlouhé době je tu zase někdo, koho ta práce baví, protože jiní studenti se snaží hlavně co nejdříve jít pryč a jde jim pouze o to, aby měli potvrzenou praxi.
Jednou za ním přišel nějakej jeho kamarád, také železničář a starší pán, a povídali si. Najednou on řekne: „Musím Ti říct takovou perličku, náš přednosta mně povídá,“ tak máme nového posunovače.“ A já na něj, no a kde je, já tady nikoho nového neviděl. A přednosta na to, no, né, on je ještě v base, ale už nám to podepsal, za tři měsíce ho pustí a pak bude u nás dělat.“ A pan Šultés z toho byl špatný: „No to jsme to dopracovali, tak my už děláme nábory ve vězení,“ posteskl si.
Za nějaký čas se se mnou zase bavil a povídá, „podívej Honzíku, já nastoupil na dráhu v osmatřicátém, po absolvování reálného gymnázia. Ještě jako mladý adjunkt, když jsem šel po ulici v železničářské uniformě, tak sousedka říkala své malé dcerce, „toho pána pozdrav, ten je od dráhy.“ Jo tenkrát dráha měla zvuk, my železničáři byli váženými občany a jako mladí kluci vyhledávané partie pro děvčata. My jsme tenkrát byli elita. Tehdy neexistovalo, aby se na dráhu přijímali kriminálníci jako teď, i ten poslední mazač výhybek musel mít za první republiky čistý trestní rejstřík. Dneska berou každého a podle toho také vypadá. Dráhy příšerně upadly. Já komunisty nenávidím, jsou to hrozní gauneři, kteří zavraždili generála Píku a Miladu Horákovou. My měli hospodu na Křenové, táta byl vyhlášený hospodský a tu nám také ty rudý sv. ně sebrali. To si nedovolil ani Hitler.“
No jo, pan Šultés už bude s největší pravděpodobností na pravdě Boží, ale naučil mně toho hodně z nádražáckého řemesla, a také jsem od něj dostal tu správnou antikomunistickou školu, za níž jsem mu vděčen.
