Doba temna, to je doba baroka. A to se na vývoji našeho národa podepsalo velmi zřetelně.

1. Když se rozhlédneme po naší vlasti, zjistíme, že většina významných staveb vznikla v době gotika okolo vlády Karla IV. a v době baroka. Renezančních staveb a dalších je u nás nesrovnatelně méně.

2. Naše kroje vznikly v době baroka. Selský lid napodoboval panskou módu: Ženské oblečení mělo nafouknuté vyšívané rukávy, muži nosili úzké kalhoty. Panstvo módu brzy změnilo, selský lid si ji podržel do 19. století, v některým místech na Moravě a na Chodsku až do 2. století.

3. Velká většina lidových písní je z doby baroka. Žádné melodie z doby před barokem se u nás nedochovaly, naproti tomu na Slovensku (a v úzkém pásu u hranic se Slovenskem i u nás) se ve folklóru dochovaly mnohem starší melodie.

4. O vánočních i dalších svátcích chodilo kolegium student po měšťanských domech, hráli hry a zpívali písně, které dostaly název koledy. Studenti to dělali proto, aby dostali najíst, mnohé z toho však přešlo do folkloru.

5. V 19. století si sedláci hlavně v jižních Čechách začali stavět výstavná stavení - v barokním slohu (selské baroko), ačkoliv baroko v té době už bylo dávno pasé.

To je jen stručný náznak toho, co v našem národě zanechalo baroko.

Ve fasciklu studijních materiálů, který se zachoval v Jiráskově pozůstalosti, je mnoho výpisků k Temnu. Tento román psal v době, kdy byl již v důchodu, a připravoval se na něj s mimořádnou svědomitostí. Jak naznačují výpisy ve studijních materiálech, znal Jirásek všechnu dostupnou historickou literaturu k tomuto tématu. „Ze srovnání historických dokumentů s Jiráskovým románem Temno je patrné, že autor velmi pečlivě studoval archiválie, aby vytvořil realistický obraz doby, prostředí, lidí i událostí."

Jenom podotknu, že jsem Jiráskovo Temno četl a jako román je dobré.

Českých knížek hubitelé lití: plesnivina, moli, jezoviti. KHB

Podle historičky Ivany Čornejové je Jiráskův román "skvělé a velmi čtivé dílo ... Popisy činnosti misionářů i proslulou Koniášovu misii v Dobrušce líčí Alois Jirásek ve shodě s prameny. Jirásek znal prameny více než dobře."

To nic nemění na tom, že historický román není odbornou literaturou, což přiznal i samotný Jirásek.

Tentokrat vam davam za exkurzi do historie. Na omluvu pana Paroubka bych pripomenul, ze jako absolventi socialistickych skol opeprenych historickymi "Temny" jsme byli oblbnuti komunistickou propagandou prevedenou do dejin. Kdyz to shrnu, tak vyucovani dejin na skolach probihalo nasledovne: Premyslovci, Karel IV., hrdinni husite, Bila hora, Temno, r.1918, zrada Mnichov, partyzani do r.45 a Vitezny unor. S timto vykladem jsem se nespokojil po r.89 a rychle zjistil, ze vse bylo jinak. Inspiroval me zivot moji rakouske babicky (r.1896), ktera byla tvrde zkousena po r.1918. Vam

Děkuji.

Na druhou stranu je potřeba vzít v úvahu, že z radosti se člověk občas dopustí chyby. A pan Paroubek se raduje extrémně, jednak Čína vykazuje hospodářský růst a jednak rusáci útočí na celé frontě. Když ještě přidám Ficovy "trpké pravdy", jsou úlety pana Paroubka nanejvýš ospravedlnitelné...

No, na druhé straně je třeba vidět i některá pozitiva. Třeba to, že Jiří Paroubek čte. A v tu dobu nepíše hovadiny.

Jiří Paroubek se ztrapňuje každou větou, kterou vypustí. A rozhodně to nezačalo jeho proslulým papalášským „kdo z vás to má?“

Já vám nevím. Asi je dobré si připomínat, co náš národ je schopen si zvolit. Ale z druhé strany si říkám, zda tahle politická zřícenina stojí vůbec za komentář.

Pro mě už navždy bude jediným porevolučním premiérem, který nechal zmlátit, bavící se děti.

Řekl bych, že Jiří Paroubek je takový všeobecný popleta, nejen v historii.