Je konečně na čase, abychom zrušili nesmyslný zákon zakazující knížata, hrabata atd. V současné době je to kontraproduktivní a zbytečné už z toho důvodu, že ze šlechtictví žádná privilegia nevyplývají.
Mnoho lidí to ani neví, ale stále u nás platí poměrně stručný zákon 61. z 10. prosince 1918, jimiž se zrušují šlechtictví řády tituly. Jak je uvedeno na webu zakonyprolidi.cz, stojí v něm: „Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují…“. Dále pak: „Bývalí šlechtici nesmějí užívati svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem, vyznačujícím šlechtictví.“
Koruna Česká Monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska napsala otevřený dopis poslancům a senátorům, aby tuto právní normu zrušili, protože většina populace považuje šlechtictví za něco přirozeného. Ano, je normální, že lidé používají oslovení pane hrabě, pane kníže atd., jako v případě nedávno zesnulého Karla Schwarzenberga. Přitom, mnozí to ani nevědí, vlastně porušují zákon, navíc zbytečný zákon, který nikoho nepoškozuje, nikomu neubližuje, ale teoreticky by mohli být i pokutováni. Takže tento nesmysl zrušme. Nebylo by to drahé, protože by poslanci a senátoři zařadili tento bod na některé z pravidelných jednání a to by bylo všechno. Rozprava by k tomu byla zbytečná. Mohlo by se jednat o záležitost řádově minut.
Stále u některých lidí převažují mylné názory o protinárodní šlechtě, která údajně Čechům nepřála. Nic není vzdálenějšího pravdě. Samozřejmě byla německá šlechta, ale byla i česká šlechta, která podporovala české národní obrození a hájila starobylá práva Království českého a Markrabství moravského. Přesně to popsal na svém webu groman.cz publicista Martin Groman. „Ostatně bez české zemské šlechty by nebylo Národní muzeum, Národní divadlo, Národní galerie a tak dále. Česká vlastenecká společnost nebyla ještě dost movitá a silná, aby tak velké projekty dokázala financovat. Romantické zkazky o sbírce lidu na Národní divadlo jsou sice hluboce zakořeněny v české mytologii, ale nebýt donátorů, jako byl především habsburský dvůr nebo kníže Schwarzenberg a další, divadlo by stálo o hodně později a bylo by chudší. Národní muzeum založili také šlechtici usazení v zemích Koruny české – faktickým zakladatelem byl paleontolog Kašpar Maria Sternberk, který vznik muzea inicioval společně s Františkem Antonínem a Janem Nepomukem z Kolowrat.“
Koruna Česká pak upozorňuje ve svém prohlášení na další významnou skutečnost. „Je třeba též poznamenat, že šlechta nikdy nebyla zcela uzavřenou skupinou. Pakliže se v každém historickém období objevil někdo schopný, byť z nižších vrstev, který prokazoval státu cenné služby, dosti často se mu podařilo šlechtického titulu dosáhnout. Ze středověku můžeme uvést např. Viléma z Nogaretu, ministra Filipa IV. Sličného. V 19. století se pak šlechtictví zcela otevřelo, neboť s rozšířením vzdělání se rapidně rozrostly řady veřejně činných osob. Stačí jen jmenovat jména jako Palacký, Rieger, Škoda nebo Dvořák.“
Nejvýznamnějším argumentem pro zrušení zákazu šlechtických titulů je fakt, že by nedošlo k nějakému zvýhodnění skupiny obyvatel nad jinými a zůstala by zachována rovnost lidí. Ostatně výhody plynoucí ze šlechtictví byly odstraněny v Rakousku už v roce 1848 zároveň se zrušením roboty, kdy skončilo poddanství a jeho obyvatelé si byli rovni ve svých právech a před zákonem.
Definitivně pak ustanovila stejná práva a povinnosti pro občany rakouské části habsburské monarchie tzv. prosincová ústava z roku 1867, jejíž součástí byl také Základní zákon o všeobecných právech státních občanů. Ten mimo jiné garantoval:
Článek 2) Před zákonem jsou si všichni občané rovni.
Článek 3) Všichni občané státní mohou rovnou měrou veřejných úřadů dojíti.
Článek 5) Jmění jest neporušitelné. Mimo vůli může se někomu odejmout něco, což jeho jest, jen v těch případnostech a tím spůsobem, jak ustanovuje zákon.
Jeden z prvních aktů vzniklé Československé republiky byl tedy spíše iracionálním nástrojem pomsty bez rozumných důvodů. V té době totiž už ze šlechtictví nevyplývaly žádné výhody proti ostatním občanům. Je pravdou, že velká většina šlechty si nepřála rozpad Rakouska-Uherska. Hájila české státní právo, ale v rámci monarchie, a Habsburky považovala za legitimní české krále.
Nicméně z novou situací po roce 1918 se dokázala vyrovnat. Jak uvedl web plus.rozhlas.cz, čeští a moravští šlechtici v září 1938 protestovali u prezidenta Edvarda Beneše proti záboru Sudet nacistickým Německem a hájili jednotu českých zemí. O rok později se pak u prezidenta Emila Háchy veřejně přihlásili k českému národu a odmítli tak příslušnost k německé říci, čímž si vysloužili nenávist nacistů a uvalení nucené správy na své majetky.
Zdroje:
„Zrušme zákon zakazující šlechtické tituly,“ vyzývá Koruna Česká poslance a senátory v otevřeném dopise - Koruna Česká (korunaceska.cz)
61/1918 Sb. Zákon, jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly (zakonyprolidi.cz)
https://www.groman.cz/2019/11/cesi-a-jejich-slechta-pohrdani-nenavist-a-pak-nostalgie-po-monarchii-v-cem-se-ale-skutecne-muzeme-nechat-inspirovat/
https://plus.rozhlas.cz/kdyz-slechta-podporila-cesky-narod-byla-potrestana-nejdriv-nacisty-pak-komunisty-7689663
Dějiny českého státu v dokumentech, uspořádal Zdeněk Veselý, nakladatelství Professional Publishing, Praha 2012
