Jinak je také zajímavé,že Zápotocký a Gottwald se těžce nesnášeli.

V Zákolanech má bohužel sochu,navíc podle některých tamních obyvatel se narodil v Kolči(vesnička poblíž Zákolan).

V Zákolanech má bohužel sochu,navíc podle některých tamních obyvatel se narodil v Kolči(vesnička poblíž Zákolan).

Když Zápotocký zemřel byla jsem ve třetí třídě. Měli jsme o soudruhu prezidentovi něco napsat. napsat. Napsala jsem tedy po pravdě "Pana prezidenta jsem naposledy viděla v cirkuse."

Asi to byl sovětský cirkus, jaký jiný tehdy a byla tam postavena taková soukromá lóže jako v divadle.

Rodiče pak volali do školy, v jedné větě dvě takové nehoráznosti...

Souhlas

K té komunistické věrchušce (K.Gottwald, R. Slánský, A. Zápotocký, V. Široký) bych ještě přidal sovětské "poradce" Lichačeva a Makarova, které si v září 1949 vyžádal na Sovětech sám Klement Gottwald. Ti pak tahali za nitky při inscenovaných politických procesech (za vším hledej Rusa).

A přidejte si k nim ještě další jména:

Bedřich Reicin (souzený a popravený se Slánským v naprosto nezákonném procesu, protože i když to byli lumpové, tak byli souzeni , odsouzeni a popraveni za něco, v čem byli zcela určitě bez jakékoli viny. Takže se dá říci, že po morální stránce sice dostali jenom to, co si plně zasloužili, ale po právní stránce to byl naprostý nesmysl a protizákonný akt, protože i ten největší gauner má být souzen za to, co provedl, a nikoli za to, co mu přišijí), Václav Nosek a Karel Vaš.

Je ostudou Budějic, že už tohle nebylo celých 32 let po listopadu zrušeno.

Ještě jedna věc mi je záhadou.

Antonín Zápotocký je mimo jiné i zapsán do české literatury. Je uváděn jako autor několika románů.

Já jsem některé z nich přečetl. Měl jsem k tomu logický důvod: Velmi dobře znám Zákolany, a tak když si člověk odmyslí ideologickou stránku věci, dozví se něco o historii vesnice, kde zná každý kámen.

A tvrdím, že to nemohl napsat Zápotocký. Zejména Rozbřesk je mistrovské vypravěčské umění, které do tří čtvrtin románu neobsahuje téměř žádnou ideologii a pouze vypráví životní osudy rodiny Barbory Dolejšové, matky Antonína Zápotockého. Teprve v závěrečných částech románu, kdy se Barbora seznámí se svým budoucím chotěm Ladislavem, který je silně levicově založen, se román změní v politickou agitku. Ale neumím si představit, že by člověk, který za celý život nenapsal nic, najednou ve věku téměř sedmdesáti let vytvořil něco s takovým vypravěčským mistrovstvím, jako jsou ty první tři čtvrtiny románu. Navíc v době, kdy na to má o to méně času, že vysoké státní funkce předsedy vlády a poté prezidenta republiky prostě žrouty času jsou. V kom to vypravěčské mistrovství je, ten napíše něco už v mladším věku. V kom není, ten ho v sobě nemůže najít ani na prahu sedmdesátky.

Slyšel jsem fámu, že prý to za Zápotockého psal Jan Drda. Pravda je, že v takovém případě spolu museli ti dva pánové spolupracovat, protože Drdovi nemohly být známy ty věci, o kterých je v románech psáno. I obyvatelé Zákolan v době, kdy jsem byl ještě kluk a mezi staršími občany se ještě našli ti, kteří ty doby pamatovali nebo kteří o nich slyšeli od svých rodičů nebo prarodičů, potvrzovali, že kostry příběhů jsou pravdivé, přestože samozřejmě autorsky upravené. Takže stopa někoho, kdo to znal, tam být musí. Tohle Drda nemohl mít z vlastní hlavy. Představuji si to tak, žeč Zápotocký o tom Drdovi dopodrobna vyprávěl, Drda se ho i na řadu věcí zeptal a potom to právě Drda hodil na papír.

Že by to napsal přímo Antonín Zápotocký, to s pravděpodobností na 99% vylučuji.

Vy pochybujete o jeho vypravěčském umění? Vždyť při tom jeho vyprávění, jak se z Ježíška stal děda Mráz, nezůstalo jedno oko suché!

http://totalita.cz/ost/vanoce_01.php

Souhlasím s autorem. I když já napíši o Zápotockém něco z jiného soudku a i když můj příspěvek bude Zápotockého hodnotit (řečeno slovy poručíka Duba) z té lepší stránky, není to podstatné. To, co píše autor, je mnohem závažnější a Zápotocký si zaslouží být souzen podle kritérií, které zde spávně uvádí pan Ziegler.

Antonín Zápotocký je jedním z mnoha příkladů toho, že člověk může být špatný i dobrý z pohledu na různá hlediska.

Mí předkové jsou ze Zákolanska a můj pradědeček byl narozen ve stejném roce jako Zápotocký ( čirou náhodou ve stejném roce i zemřel). Během let své školní docházky s ním byl veliký kamarád - typické klukovské kamarádství, které v mnoha případech skončí v okamžiku, kdy chlapci dospějí a buď se jeden z nich (popřípadě oba) odstěhují někam jinam a přestanou se stýkat, nebo třeba zůstanou i ve stejné vesnici, ale mají každý svůj vlastní život a jejich zájmy se začnou navzájem lišit, takže jejich dřívější přátelství nezmizí nikdy úplně, ale omezí se na pozdravy a na obvyklé "Nevíš něco o Bohoušovi? Toho jsem neviděl už pět let."

V Zákolanech nikdo nemluvil o té rodině nikdy špatně jako o sousedech. A o samotném Antonínu Zápotockém už vůbec ne. Právě naopak.

Rovněž tak je známý případ, kdy jeho vnuk se ve škole chovat frajersky, že má dědečka prezidentem, a Zápotocký zcela správně dal pokyn učitelům, aby k tomu nepřihlíželi a aby chlapečka srovnali do latě jako kohokoli jiného.

Není to však nic zvláštního. Stává se, poměrně běžně, že třeba i u přímých pachatelů nejzávažnějších trestných činů (třeba sériových vražd ze sexuálních motivů) se lidé diví, jak je možné, že ten sympatický soused, k pomoci vždy připravený spoluobčan a spolehlivý kolega z práce mohl udělat něco takového.

Sebelepší morální štít z toho hlediska, o kterém píši v souvislosti s Antonínem Zápotockém já, není omluvou pro člověka, který fatálně selže z toho hlediska, ze kterého Zápotockého oprávněně kritizuje pan Ziegler.

Dík za obnovené informace!

Není co dodat, karma jak hrom.