Ad příspěvek pí. Píchové. V historii - každá válka je krutá, jde o moc, získání území, i civilní lidé umírají. Zažila jsem nálety na Plzeň, bylo jich celkem 12. Obyvatelé nechápali, proč se bombardují obytné čtvrti měst, vesnic, osobní vlaky, tenkrát to v propagandě nacisté zneužívali. V angličtině vyšla kniha "Peklo nad Plzní". Škodovka byla poslední zbrojovka dodávající zbraně na frontu. Byly neúspěšné cíle od r. 1940, zbourána nemocnice, kde jsem se narodila, byla blízko nádraží. Nejhorší byly nálety v dubnu 1945 - 25.4. 280 spojeneckých letadel 8. letecké armády konečně ze 70 % zničily Škodovku. O tom je svědectví seržanta D. Lustiga, radisty a střelce, slyšel již v letadle ve vzduchu varování BBC určené pracovníkům továrny, aby opustili podnik - nezvyklé. Posádka bombardérů prý klela, čekala se odveta. Nevrátilo se prý 42. letadel. Bylo postiženo nálety víc měst - Praha, Ostrava, Brno, Hodonín, ale i sovětské letectvo ještě 9. května bombardovalo Vysočinu, Ml. Boleslav, aby zabránilo ústupu německým jednotkám k Američanům. A někdy se ve válce spletly i cíle, jako při atom. pumě na Nagasaki, měla dopadnout na město Kokuru, protože nebyla dobrá viditelnost.

O pomoci UNRRA je možné se přesvědčit v 1. muzeu v Plzni, otevřené v r. 2005 "PATTON MEMORIAL" . Jsou tam dokumenty o pobytu armády do 11.měs. 1945, expozice 3. americké armády. U vstupu do muzea za zvuku sirén a filmových ukázek jsou zachycené poslední nálety západních Čech a bombardování Škodovky. Ve vitrinách jsou doklady o pomoci Unrra - prázdné i neotevřené konzervy, pytle mouky, populární žvýkačky. Na květnových "Slavnostech svobody" se Plzeň zahaluje do hvězd a pruhů, ulicemi, náměstím projíždějí historické "jeepy" , zní polka Škoda lásky. Ovšem, kdo tu dobu osvobození Plzně nepamatuje, neprožil konec války, těžko může volat : " Díky, Ameriko!"

Mojí mamince bylo na konci války 12 let a do smrti vzpomínala na konzervy UNRRA a na svůj první vlastní kabát.

Kéž by se autor článku, který se patrně potřebu vypsat ze svého adorantství vůči Západu, seznámil byť jen s jedinou vyváženou publikací, např. s knihou Stanislava Motla Kam zmizel zlatý poklad republiky, která ve svém podtitulu má napsáno: O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi.

K tomu poválečnému koňskému masu, čokoládě a žvýkačkám se sluší dodat, že v r. 1947 nám opačně pomáhal SSSR mnoha tunami obilí po neúrodě, kdy zemi hrozil hlad...

Snad jednou autor článku pochopí, že velmoci nemají problém pomoci, ale obvykle jim za to naše malá země nemálo zaplatí, a někdy i několikrát, viz Stanislav Motl. A dlužno dodat, že často i vlastní svobodou...

Vazeny pane Janecku. To co jste napsal je pravdou. Jenze dusledkem teto pomoci, zemrelo nekolik milionu ukrajincu hladem. Snad budete uvazovat zda mam pravdu. Moje pravda byla mi prednesena clovekem, ktery byl vedouci Ukrajiny v te dobe. Mistr Chruscov ve svych pametech, vypisuje tuto pomoc velmi dustojne. Neotalil poznamenat, ze obily bylo v tak ubohem stavu. ze nebylo dobre ani na krmeni prasat. Nebyla to vsak cela zasilka. Leto 1947 si jeste dnes ocividne pamatuji.(bylo mi 9 let). Suchy vitr pochazejici z Asije znicil urodu ktera nemela vlahy. Ukrajina byla na to jeste hure. Sam Chruscov nemohl uverit tomu zlomu v podnebi. Jeho pameti vydane jeho synem mam ve vlastni knihovne. (anglicky). Zadne upravy nebyly udelany v prvnim vydani. Dobre cteni.

Američané pomohli nejen ČSR. Pomohli rozbombardovanému Německu, Japonsku zničenému jadernými bombami a v neposlední řadě i vítěznému SSSR.

A na jaké materiální a duchovní úrovni je dnešní Německo , Japonsko a kde se hospodářsky a intelektuálně nachází dnešní Rusko. To by si měli příznivci Ruska uvědomit.

To uz je na urovni vylozene cerneho humoru. Predevsim s tim Japonskem

Nevíte někdo, proč mají rudoši potřebu ztrapňovat se veřejně?:)

A vy patříte do které sorty? Nadčlověk s modrou krví, který sežral všechnu moudrost?

Tu dobu, jsa stařík, dobře pamatuju. Bydldli jsme tehdy v Městečku nad Sázavou na hlavní silnici Praha - České Budějovice. Tahdy jsme pozorovali desítky nákladních aut, které vozily různé zboží UNRRA z holandského Rotterdamu. Přezdívali jsme je 'Holand'ani' V obchodech se prodávaly balíčky z UNRRY takové voskované, kde byly spousta dobrůtek. Na př. žvýkačky. Už jsme nemuseli žvýkat pryskyřici s cukrem. Konzervy 'hemenex' (Ham and eggs) byly výborným dopln'kem naší diety. Ale čekala nás i překvapení, když jsme narazili na konzervu s gulášem s rozinkami. Ty konzervy nebyly popsany, jen opatřeny speciálními kodami, kterým nikdo nerozuměl., Pak jako děcka jsme sbírali prázdné unrácké konzervy, za které jsme dostali t.zv. 'body' a za ty pak další konzervy. Ve škole jsme denně dostávali po pilulce kalcia a lžičku rybího tuku (brrrr...) V obchodech se dostalo i maso z UNRRY v takových plátěných pytlích. Z těch, po důkladném vyprání naám matinky šily trenýrky. (A taky ze starých nacistických praporů. Nejeden kluk měl pak na zadku hákenkrajc.)

Dobré vzpomínky Bylo by toho víc. Možná to někdy 'zbloguju', pokud jsem to už neudělal.

P.S. Můj kolega,který byl voják US army (ač Čech žil dlouhá leta v USA) mi říkal, že US army nachala v lzni tuny potravin a jiného materiálu, které pak rudá armáda zabavila.

A ještě něco málo. V roce 1968, kdy nastalo částečné uvolnění, v českých kinech byl krátký film o osvobození Plzně US army. Jejich tanky vyrovnané na hlavním náměstí a malí zvědaví kluci po tancích lezli a obdivovali. Náhle z jednoho domu začal pálit kulomet ějakého zpozdilého Němce. Američeni okamžitě kluky stahli do tanků, zavřeli poklopy a jeden z nich vystřelil do toho domu. Pak tank ozevřeli a kluk celá očmouzený vylezl a nadšně zvola: "Kurník, to byla šupa"

Velice zajímavé vzpomínky

Karma. Hlavně jsem se dozvěděl nějaké konkrétní údaje o pomoci, popravdě jsem ani netušil, o jak velkou pomoc se jednalo. Díky!