Problémy nejsou od toho, aby se na ně nadávalo, ale aby se řešily. Pouhé nářky ještě nikomu nepomohly. To jsem si tak nějak uvědomil při četbě dvou zpočátku smutných příhod, ale nakonec se šťastným koncem.
Byl to takový krásný romantický příběh. Milan a Andrea společně sdíleli lásku ke koním, často cestovali v jejich sedle, vzali se, rozhodli se zůstat přechodně ve Francii, kde se jim narodila dcera Jasmínka. Pak však oběma manželům tamní sociálka půlroční dítě odebrala. Matka musela do nemocnice, o Jasmínku pečoval táta, dítě zhublo a pár gramů, mělo opruzeniny a tak šup s ním do ústavu. Jo, a také předtím se pracovnice sociálky divila tomu, že rodina nebydlí v bytě alespoň o velikosti 80 metrů čtverečních. No, nejsem si jistý, že všechny francouzské rodiny s dětmi žijí v tak velkých nebo větších bytech, ale budiž.
Důležité bylo, že se případu ujal europoslanec Tomáš Zdechovský, který nešťastnému otci před zhroucením zajistil českou právničku s perfektní znalostí francouzského rodinného práva a Jasmínka se mohla vrátit rodičům.
Dobře nakonec dopadl i senior Miroslav Pavlovič z Proseče u Chrudimi, který do roku 1988 pracoval v Chorvatsku jako štukátér, od té doby pak žil v Česku a v prosečské škole působil do roku 2017 jako školník, a tehdy mu vznikl nárok na český důchod. O zhruba půl roku později splnil podmínky i pro chorvatskou penzi. Jenže místo dvou důchodů zůstal bez peněz a teprve opět zásluhou europoslance Zdechovského, který mimo jiné napsal dopis i chorvatskému ministerstvu práce a sociálních věcí, se dočkal zaslouženého důchodu této země. Mělo se jednat o technickou chybu v špatně zapsaném účtu. Tato kauza je rovněž důkazem toho, že europoslanci mohou pomáhat a někteří i pomáhají českým lidem, kteří mají potíže v cizině.
Oba příběhy jsou však pro nás důležitým ponaučením, nestačí nadávat na poměry či naříkat nad tím, jak je svět nespravedlivý. Je třeba bojovat za nápravu, a Tomáš Zdechovský už opakovaně dokázal, že to jde. Nevím, proč se francouzská sociálka takto zachovala, možná též proto, že nás někteří Francouzi stále považují za nějaké barbary z Východu, které musí civilizovat, ale uznávám, že to nemusí být pravda. Důležitá však byla aktivita českého europoslance, která zpočátku smutnou událost změnila na příběh se šťastným koncem. A stejně tak tomu bylo i v záležitosti seniora pana Pavloviče. Tyto kauzy ať jsou pro nás výzvou k boji za spravedlnost a důkazem toho, že měnit svět k lepšímu má smysl, a je jen na nás, jak se zachováme a jestli tuto výzvu přijmeme. V každém případě si Tomáš Zdechovský zaslouží za tyto kauzy uznání, protože on jedná.
Někdo může namítnout, že on nedokáže řešit takové záležitosti, protože nemá takové možnosti, jako politici. Tomu rozumím, ale život se skládá i z menších kauz, drobných problémů, které také čekají, až se jich někdo chopí a bude je řešit. V jedné budějcké hospůdce se potkávám s Karlem, který nadává na to, jak to v jeho vesnici stojí za houby a starosta je k ničemu. Když jsem se ho ptal, jestli chodí k obecním volbám nebo se dokonce snaží sestavovat kandidátku do místního zastupitelstva, tak odsekl, že volit nechodí, nekandiduje, protože nevěří, že něco změní. To je ovšem chyba.
Vím, že boj proti nespravedlnosti někdy bývá hodně těžký, ale je nutné ho vést, protože jinak zlo bude kralovat. Každý z nás si může vybrat, zda bude na problémy jenom nadávat nebo bude napomáhat tomu, aby se lidem žilo lépe.
https://zdechovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=718054
http://zdechovsky.eu/novinky/muz-vice-nez-rok-nedostaval-duchod-pomohl-mu-az-europoslanec?fbclid=IwAR3EIn_TyVS6AmASD7HYG208PROisZmG2LVs4-eHYLXK2-ic0pWESWc5bA4
