Reforma zdravotnictví z pera Leoše Hegera a jeho týmu je často zmiňována v souvislosti se zvyšováním efektivity a platů zdravotníků, šetřením a obecně úsporami. Reforma však není jen o číslech a penězích, ale především o lidech, jejich potřebách a právech. Rozeberme si tedy na pár řádcích, co přinese reforma regionům a lidem v nich.
Poprvé bude jasně nastaveno, do jaké dojezdové vzdálenosti mají být pacientům dostupné jednotlivé odbornosti a služby. Pojišťovny mají stanovené povinnosti a musí svým pojištěncům tyto vzdálenosti garantovat. To je především důležité pro občany v menších obcích, kteří musí logicky za specialisty dojíždět.
Za velmi významnou změnu z pohledu kvality péče se dá považovat přechod na systém úhrad pomocí tzv. DRG. Zjednodušeně řečeno byly nemocnice v minulosti placeny na základě historických paušálů a jen velmi málo záleželo na tom, kolik pacientů léčily. Nyní se přechází na takzvanou platbu za diagnózu, kdy peníze půjdou tam, kam půjde pacient. Již se tedy nebude stávat, že v některých nemocnicích se budou na pacienta dívat jako na nevítaného hosta. Naopak – tím, do jaké nemocnice se svým problémem půjdete, rozhodujete, jaká nemocnice bude hospodářsky prosperovat a jaká bude mít naopak problémy. Nemocnice a oddělení se špatnou pověstí se tedy budou muset velmi zamyslet nad změnou svého přístupu k pacientům nebo začnou mít existenční problémy. V médiích už dokonce proběhly první zprávy o tom, že vedení některých ústavů si problém uvědomuje a začíná se mu intenzivně věnovat.
Jedním z úsporných a racionalizačních opatření, které jsou často zmiňovány a prezentovány nepravdivě jako omezení péče, je slučování či zavírání některých oddělení a větší centralizace v některých odbornostech. Na příkladu porodnic lze dobře vysvětlit, že pravda je někde jinde. Zásadní slovo při určování toho, jak zajistit kvalitní péči mají lékaři z odborných společností. U porodů pak ti nejlepší odborníci často vyjadřovali obavu, že v menších porodnicích nezíská personál dostatek zkušeností na to, aby si poradil s nenadálými a vzácnými komplikacemi. Neznamená to, že by v těchto porodnicích nebylo bezpečno nebo nezvládaly bezproblémový porod, ale nikdo vám nikdy nemůže na 100% zaručit, že se zrovna u vás nevyskytne nějaká vzácná komplikace, se kterou mají větší zkušenosti ve větší porodnici. Stejné je to u většiny složitějších operací. Je důležité si také uvědomit, že porod či náročná operace není něco, co člověk absolvuje každý týden či měsíc. Dojet si tedy pár kilometrů navíc se vyplatí. Jedná se do jisté míry o pokračování centralizace superspecializované péče, která již byla v minulosti nastartována zřízením například onkologických center.
V neposlední řadě se pak reformní tým zabývá i často opomíjenou oblastí dlouhodobé péče. Zatímco ve složitých záležitostech typu neurochirurgie či onkologie se ČR pomalu začíná přibližovat zemím západní Evropy, dlouhodobá péče byla v minulosti opomíjena. Bude proto připraven zákon, který vyřeší častou nesprávnou praxi „hospitalizací ze sociálních důvodů“. Oddělení oblasti sociální a zdravotnické zejména při péči o staré nemohoucí občany často způsobovalo duplicity a zbytečné výdaje jak těmto občanům, tak i systému. Díky novému zákonu se toto změní.
