- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jako autor učebnice pro VŠ studenty s názvem „Přechody k demokracii v teorii a praxi“ si dovolím po dvouměsíčních událostech několik poznámek k fenoménu, kterého jsme od začátku ledna tohoto roku v arabských zemích, ale i v Íránu či Džibutsku, svědky. Příznačnou charakteristikou většiny komentářů byl pokus o analýzu dalšího vývoje. Kdyby však tranzitologie (subdisciplína politických věd o změně režimů) uměla nabídnout jakousi příručku pro revoluce či změny režimů směrem ke svobodnější společnosti, byla by asi nejvyhledávanějším oborem na světě, to ale ona neumí. Je tedy třeba mít na paměti, že byť mají snahy za změnu režimu v jednotlivých zemích řadu shodných znaků, v každé zemi může být výsledkem různá podoba režimu. Každá země je jiná a je případem sui generis. K vygenerování obecných předpokladů pro úspěšné zavedení demokracie jsem tak stejně jako mnoho dalších velmi skeptický. Navíc řada renomovaných odborníků se kloní k názoru, že daleko podstatnější jsou konkrétní rozhodnutí jednotlivých aktérů procesu změn (opozice/elita režimu/armáda), než podmínky a příznivé faktory pro změnu či zkreslené představy o tom, kde demokracie může být úspěšná či naopak, kde v žádném případě nikoliv. A v tom je právě kámen úrazu, neboť do hlav jednotlivých aktérů většinou moc nevidíme. Elita režimu se může rozhodnout použít sílu, vyjednávat či dokonce stát se reformní silou v zemi. Může odstoupit (Egypt) či použít armádu pro udržení se u moci (Libye), zasáhnout může i mezinárodní společenství atd.
Predikovat a kalkulovat možný vývoj je velmi obtížné. Můžeme pouze odhadovat a připravovat se na všechny možné scénáře. Především bychom měli být připraveni pomoci zemím (našim partnerům v EU a spojencům), které jsou danému regionu nejblíže a na které nejvíce dopadnou následky změn v podobě případného nekontrolovaného přílivu migrantů. Na základě komparace procesů změn v minulosti můžeme dnes uvést pouze několik obecných tezí, které zatím většinou platily a definovat tak některá rizika vývoje. Většina odborníků se např. shoduje v tom (a jednotlivé případy ve světě jsou tomu oporou), že:
Změna režimu je tedy komplikovaný proces s nejistými výsledky. Výsledkem může být cokoliv – občanská válka, nedemokratický režim, hybridní demokracie, volební demokracie, ale i liberální demokracie.
Marek Ženíšek,
místopředseda TOP 09
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!