- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kdybychom letos na důchody dali přesně tolik, kolik vybereme, chybělo by nám v kase 30 miliard korun. Podle odhadů odborníků se jen letos tato suma zdvojnásobí.
Samozřejmě si nikdo z nás takové peníze ani nedovede představit. Ale za podobnou sumu déle než rok hospodaří naše hlavní město, a Plzeň by určitě z těchto peněz mohla žít i několik dlouhých let. Přesto stále existují hlasy, které tvrdí, že bychom měli reformu zvážit. Zase počkat?
Připomíná mi to situaci, kdy se lékařské konzilium radí o vážném stavu pacienta se snětí. Po dlouhé a odborné debatě mu přijde oznámit, že přijde o nohu. Pacient zareaguje, že by rád ještě počkal na další analýzy. Dobrá, ale činí to s plným vědomím vážnosti situace. Naše konzilia se scházejí už 15 let… A naše sněť pokračuje.
O důchodové reformě se bavíme alespoň 15 let. Poprvé jsme dosáhli dohody. Dohody, která možná povede k tomu, že naše děti budou mít naději, že budou brát důchod. Jistě, později než my. Možná budou muset uspořit víc peněz, ale pořád tu je naděje, že to bude důchod a ne almužna.
Když nebudeme dělat nic, budeme muset důchody víc a víc dotovat, uspoříme na důchody ze zdravotnictví, školství, nebo třeba systému sociálních podpor. Sebereme je našim dětem. Někde je prostě vzít nakonec budeme muset.
A pokud si je budeme půjčovat, tak pro změnu budeme muset platit úroky za naše dluhy. A ty úroky by už dnes uživily několik Plzní.
Dožíváme se vyššího věku. Za třicet let v naší zemi budou důchod pobírat tři milióny lidí. Problém je ten, že dnešní dvacetiletí za těch třicet let nebudou mít z čeho tyto důchody platit.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!