Všeho je MOC, to nás svazuje a ničí, jednou snad zničí docela. Nevíme JAK a KUDY. Neustále dokola popisujeme jevy, které deprimují společnost. Část společnosti, da druhá je vytváří, někdy vědomě jindy nevědomě. Popisujeme, nehledá se postup jak z problémů ven. Postup existuje, jen se vesměs nehledá, navykli jsme na zprávy, na konzum událostí, předkládání. CO S TÍM? _____________________________________________________________________________________
Caesarova kašna
Proběhlo další výročí 21. srpna. Dala se očekávat šňůra sdílených statusů, každý tím chce něco říct. Jako první vlašovky se však objevuje jiné, lidé na sebe začínají navazovat. Ne oněmi krátkými emot-výkřiky ale sdělováním svých zážitků, starých lecky 46-66-96 let. Právě díky sdělování lze uchovat zážitky delší než jeden lidský život. Je to důležité, obdobně tomu bývalo kdysi na přástkách. Nebo raději denně přicházet s něčím novým, aktuálnějším, ještě akčnějším?
Vždycky jsou dvě možnosti, mezi nimi ono "nebo", poněvadž my se musíme mezi nimi rozhodnout, neumíme-li se rozhodnout, cyklíme, jsme gramofon, kafemlýnek, zůstáváme stát na místě zatímco ostatní jdou dál. Gramofon, motání se v kruhu, přejdou ve spirálu, otáčky se zrychlují, rozpětí zmenšuje, přejde v proud a končící se volným pádem. Opakování je sice matkou moudrosti ale důležité je, co se opakuje a kolikrát.
Poslední dobou nejčasteji slyšíme slova: Humanitární konvoj, Ukrajina, letadlo, ISIS, nepokoje, války. Humanismus (humanus - lidský) jsou různé myšlenkové směry a postoje zaměřené na člověka a lidstvo, vznikl na rozhraní středověku a novověku. Pamatuji jak jsem tento směr jako malá vítala v hodinách dějepisu po neustálém probírání středověkých válek, inkvizice a násilí dobu provázející. Dnes jako bychom se na to rozhraní vraceli nebo se oba věky prolínaly. Války jsou nelidské, je to zmar, jsou nehumální. My v novověku IT nevíme co s tím. Že by o možnosti míru nikdo neuvažoval? Víme, že to není možné ale stále se té myšlence bráníme, válka přitahuje veškerou naši pozornost, nemyslíme na nic jiné. Přichází strach z války, obavy.
_______________________ díl 2 ________________________
Trápení bude trvat tak dlouho, dokud si neuvědomíme že vše musí být jinak, když tolik let do propasti padáme. Uvědomit si, že ono navazování jeden na duhého je základní. Řešit máme společně, tak jako sdílíme pocity, nálady, obavy. Jinak by se mohlo stát, že nás bude "zachraňovat" další zničující ideologie místo vize. "Demokracie potřebuje vůdců, ne pánů", řekl T.G.M. Slova vůdce se bojíme, nebojíme se slov: celebrita, osobnost, blízký ministra. Vůdce = lidr, T.G.M. použil množné čílo, my hodnotíme jednotné. O demokracii také nemusíme říkat že zklamala, i demokracie má více forem, více stupňů vyspělosti. Opusťme chybné výklady slov, které byly zprofanovány, opusťme fandění zprofanovaným osobnostem a ideím. Život je změna, změny mají v rukou lidé, udělejme je prostě lidsky (humanus = lidský). Obešli jsme další zprofanované slovo - lid. Nikoliv práva lidu ale humanitní práva, lidská práva.
Nejedná se jediné řešení ale o jednu z mála cest. Humanitní cestu, cestu respektu lidských práv: práva na život, důstojný živor, bezpečí, doprovázenými svobodou myšlení, vůle, slova, svědomí. Svodoba je i velká zpodpovědnost, netřeba se jí bát jako bezuzdnosti stylu dělat si co chci. Svoboda bez práva a práva bez svobody nemohou existovat, stejně jako jedinec nemůže vládnout humanismu, demokracie není jen způsob vládnutí a smysluplný řád nejsou jen zákony exekutivy.
Celé se to dalo vyjádřit jednou větou:
"Svět musí být zabezpečen pro demokracii", větou která stála u zrodu našeho státu.
_______________________ díl 3 ________________________
Za dlaších 96 let jsme se dostali opět do víru válek a drastického porušování základních lidských práv, patrných po celém světě. Ono zabezpečení jsou lidská práva a svobody, nebo-li vyspělá demokracie postavená na základě humanismu, vyspělá demokracie na základě lidských práv a respektu k nim. Nástroje tedy máme, stačí uvažovat jiným způsobem, nemyslet jen na války a propěch jedinců. Lidská práva je život a cesta ven z krizí válekek a nesnášenlivosti. Uvažovat o míru, ne myslet na války.
Další z možných cest je cesta formalismu. Je nesrovnatellně horší než normalizace sedmdesátých let minulého století, je svěrací kazajkou svobody. Normalizace byly prověrky, přispěly k újmě svobody myšlení, vyšší stupeň normalizace si každý dokáže představit sám a podle toho dokže zvolit jednu z možných a přijatelných cest. Braňme se formalismu
Tento blog je shrnutí téměř všech blogů předcházejících, doby od 10. 12. 2012. Snažím se o stručná vyjádření, v tzv. srozumitelštině, s cílem ukončení setrvávání ve stavu krize. Název "Vždycky jsou dvě možnosti" jsem použila podruhé, prvně 21. února 2013, proto dnes s příponou "- 2014". Denně můžeme opakovat, že krize je věcí morálky, války jsou neetické, přesto do nich zabředáváme víc a víc, někde naštěstí jen slovně. Vlivem narůstání problémů, jakési HITPARÁDY PROBLÉMŮ.cz, ztrácíme šanci se ze starého způsobu myšlení vymanit. Naše pozornost uvadá, jsme unaveni čtením dlouhých článků. Brzy bude 1. září, nový školní rok. Začněme jej tentokrát jiank, opustme staré myšlení stahující nás do spirály krizí společnosti, 30. června 2015 se můžeme navzájem oznámkovat, jak jsme rok zvládli.
___________________________________________________________________________________
Během psaní blogu přišlo jako na zavolanou s obrazem sochy Platona. Často říkáme, že není třeba nic vymýšlet, stačí aplikovat. Uvažování je dávat věci, myšlenky do souvislostí. Přišlo jako na objednávku. Díky Bojane :)
"O budismu a platonismu", převzato od přítele z fb, Tuzla canton, Bosna
Myšleni (meditatio) je proces v kterem pouze jedna informace opakuje v kruhu znovu a znovu, a tak ztraci smysl, a zůstane bez efektu, nebo může vyvolat sebe-hypnozu.
Uvažovani je diskuse s sebou samým. Je to těžši než myšleni nesrovnatelně, protože i v největši logičnosti, musi byt kontra argument nalezen. Uvažovani dáva požitelny efekt vždy.
