Stupňuje se něco vydávané za humor, plné urážek, v očekávání potlesku davů náměstí. Politika není cirkus, ač tak někdy vypadá nebo se tak režíruje. Toto vše se bude jen stupňovat, začíná to ničením hodnot a končí násilím.
Rozumná politika a laskavý humor jsou na minimu. Odraz doby, kdy vše řídí média prostitučního charakteru. Oslovujete lidi a oni se od všeho distancují, verdikt - politika je hnus. Politiku vidí v producírování na náměstí, prolamování bariér, ne v tom co by rádi viděli - obsah, myšlenku nebo dokonce pokoru v politice. Ne, politik musí být útočný.
Co nám chybí, co vytváří prostředí přijatelné k žití, krom materiálna zajišťující žaludek jsou:
přátelství - lidskost - pokora - humor
Přátelství - Vztahy odumírající pod starostmi doby a plejádou investičních montoven.
Lidskost - Humanita. "Humanita je osud český, humanita je náš poslední cíl", T.G.M.
Pokora - Jsme "společnost sluhů", zmínil Jan Patočka. Zdaleka to nevidí tak, jak je ve skutečnosti praktikováno, že jedni se pustí do druhých pod taktovkou svých "pánů".
Humor - Humorné je především to, že se stále volá po sjednocení. Sjednocení pod vůdcem nikoliv pro vizi, udržitelnosti nebo budoucnosti.
Pokud jsme potomci společnosti sluhů, povznášející a reálné je sloužit dobru. Vytvořit autonomie smysluplnosti ryze lidské. Vytvořit lidskou smysluplnost vzájemného uznání a působnosti, která překračuje pouhé udržování života tělesného. Čili materiálního, onoho MáDáti/Dal státního rozpočtu, kdy odměnou nám, strany "Dal" jsou další a další zákony, zákazy a nařízení s garancí většího fyzického bezpečí.
Toto lze vyjádřit graficky, použít tzv. investičním trojúhelníkem s body Výnos, Riziko a Bezpečí. Kdykoliv se středový bod přiblíží jedné veličině - snižuje její hodnotu a další dvě naopak nabývají na váze. Ideální je vyváženost. Trojúhelník smysluplnosti pak může vypadat:
Společnost nebo autonomie ryze lidská je posílení hodnoty D-Demokracie. Demokracii lze přeložit jako "vláda lidu" ale také "pravidla lidu", lidská práva, Human Rights. Místo bodu "Bezpečí" si lze dosadit všudy přítomnou "Byrokracii". Následně je třeba středový bod posunout vlevo, snížit byrokracii a legislativní smršť pro posílení moci mocných. Trojúhelník bude vypadat takto:
Stručnější a jasnější legislativa, méně byrokracie a více prostoru pro život. Demokracie je také názor na život, dodržování zákonů a vzájemná tolerance a respekt. Útisk mravní i hmotný mohl být minulostí.
"Největší tragedií češství, tedy společenství vytvářených zdola je, že v okamžiku, kdy se ruka už vztahuje po vytouženém cíli, nedostačují vnitřní síly a na tom jistě není bez podílu zmíněná sociální struktura (společnosti sluhů)", J. Patočka. Mluví-li o "společnosti sluhů", má na mysli dobu Josefovskou a zrušení nevolnictví a pokračuje: "případ Masarykův přesto dokazuje, že i na takovém základě (tj. národě sluhů) se může vyjimečně vyvinout muž činu, ale že také potom zůstane izolován a nezaloží žádné následnictví".
Onen rozjetý vlak může zastavit vědomí, že máme ty nejlepší předpoklady býti vyjímeční, dokonce v rámci Evropy. Měli jsme skvělé předky, zanechali po sobě dědictví, nám už zůstávají převážně hodnoty duchovní, hmotné statky mají příliš hnutelnou náturu. Nabízí se Karlův most, spojení města Starého a Malé Strany. Mosty se staví aby spojovaly, nenávist vede jen k válkám a vykolejení lidstva, vkloubení lidstva do válek, jedno zda verbálních či "bojů proti".
Jak autonomie smysluplnosti ryze lidské může vypadat ve skutečnosti snad příště. Aby se rozjetý vlak zbrzdil a posléze zastavil, malůvka bude složitější než ony trojúhelníky. Podstata je v tom, že vlastní domovy si šlechtíme, zdokonalujeme, ten společný dům počmáráme vším možným, ať už jde o panelák, plot, onen prostor médií a nejhorší je že i stát je plevelen byrokracií a nesmyslnými zákazy bez smyslu ke státnosti smysluplné.
________________ Zamyšlení, kde se berou negativní emoce ________________
Relativně bohatý stát - Prof. Ivo Budil (na webu PL)
Rozdíl je v tom, že v kvalitním právním prostředí se lidé cítí více nezávislí a zabezpečeni vůči „pošetilosti mocných“ a svoje osobní neúspěchy, prohry a frustrace obvykle neprojektují do politického života tak, jako se to děje u nás. Existence silného a důvěryhodného právního státu, který v České republice chybí, je stejně důležitá jako demokracie nebo svobodná média. Zabraňuje se tak epidemii negativních emocí ve veřejném prostoru. Demokracie bez právního státu není možná. Právní stát bez demokracie ano.
Bylo by optimální, pokud bychom se dostali na rozvojovou dráhu, která by nás dovedla tam, kam civilizačně patříme. Obávám se ale, že jsme po personální a morální stránce příliš vyčerpáni. Konfrontace s globalizací přelomu dvacátého a jednadvacátého století byla výzvou, v níž se české společnosti příliš oslabené čtyřiceti lety totalitarismu nepodařilo obstát tak, jak bychom si přáli. V roce 1990 jsme byli chudou zemí s nadějí, nyní jsme relativně bohatou zemí bez naděje. Veřejný život bude pravděpodobně nadále ovládán mocenskými skupinami, jejichž aspirace nikdy nepřekročily vlastní partikulární zájmy. Samozřejmě, případné změny vnějšího prostředí mohou mít dalekosáhlé důsledky. Například ztráta vnitřní konzistence Evropské unie by mohla vést k hledání politického konsensu v rámci Visegrádské čtyřky a novému rozdání karet.
Se vší úctou k myslitelům, filozofům a vědcům: pánové, je čas to říci stručně a jasně. Navázat na tradice, mluvit k lidem nikoliv pouze k vědátorům články plných úvah nad ztraceným časem v nekonečné délce.
„Proč se necháte urážet od předsedy ODS Petra Fialy, TOP 09 Miroslava Kalouska a expředsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga?“ zeptala se první ze zúčastněných.
„Za prvé si myslím, že každý politik by měl mít tolik smyslu pro humor, že se nechá urážet. Protože každý politik v každé zemi je urážen. A pokud jde konkrétně o pana Kalouska... Až se budu chtít podívat na dobrého šaška, tak půjdu do cirkusu,“ řekl za smíchu a velkého potlesku prezident.
Takto to může vnímat Miloš Zeman, jeho příznivci však podobný smysl pro humor nemají. Okamžitě startují na jeho obranu a brání svůj ideál. Jeho bonmoty pojaly jako výzvu na zteč proti nepříteli.
Ještě něco z podhradí: Bojíme se cizí civilizace a kultury. Co ta naše?
Ono ještě není zakázáno házet kamení přes plot na sousedův pozemek.
Sousedské vztahy bychom si měli umět vybudovat a udržovat sami. Těžko však mluvit do dubu, který nechápe, že i my máme právo na bezpečí a neničení majetku, byť data staršího.
Co udělat? Odstěhovat se ze sousedství mateřské školky, kde se toto děje opakovaně a kde dětičky nejdou daleko pro slovo?
Toto nejde oficiální stížností na Město, hanbou bychom se propadli.
Je to pár let, rekonstruovali jsme byt, klienty jsem přijala na zahradě. Během jedné hodiny paní učitelka 3x striktně vyžadovala "Hoďte nám ten míč zpět!", žádné prosím, děkujeme, omlouváme se. Ne my jsme u nás jejich sluhy - vše pro naše milé děti.
Vím že Vaše děti to nedělají, ale vidí to, začnou to považovat za běžné. "Dědku starej, plesnivej!", jak roztomilé. Kam na ty výrazy chodí?
Není mi zle z toho, že nám někdo opakovaně hází šutry, divné je že slušnost mizí, buduje se modla ničení čehokoliv.
Vážení, my nedokážeme mládež zaujmou smysluplným jednáním už od školky.
