PROČ nerostou mzdy aneb zajímají nás PRACHY?

Pojďme trochu počítat. Honíme stále nějaké miliardy, volá se po zodpovědnosti, potrestání a malé částky, "korunka ke korunce" nás moc nezajímá. Život se skládá z maličkostí. Na velké věci jsou politici, zbytek je na nás.

Minimální mzda u nás je cca 51 Kč na hodinu, často slyšíme o 70 Kč/hodinu, o stokorunách na hodinu i jiných řádech. V Německu zvýšili minimální hodinovou mzdu z 3,5 na 6,5 euro, tj. cca z 87 Kč na 162 Kč.

Přidáním 1 Kč na hodinu představuje při tisíci zaměstnancích 165.000 Kč za měsíc, za rok je to 1.980.000, z pohledu zaměstnance, z pohledu zaměstnavatele pak téměř jednou tolik, onen násobek tvoří odvody z mezd a daň, čili 3.960.000. Přitom jednotlivec obdrží oněch 171 Kč měsíčně, 1.980 Kč za rok.

Přidáním 1 eura na hodinu pak německý podnikatel snižuje zisk o 4.129 měsíčně na jednotlivce, při 1000 zaměstnancích o 4.129.000 za měsíc, 594.000.000, vše přepočteno na Kč. Zvýšení minimální mzdy však představuje 3 eura, čili 1,782 miliardy plus odvody. 

O tato čísla je logicky snížen zisk zaměstnavatele, zároveň však zvýšen příjem státní pokladny ve formě daní a odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Je spokojený stát i zaměstnanec. Jak je tomu se zaměstnavatelem?

Může být rovněž spokojený, existuje předpoklad, že ti nejvíce potřební, odkázaní na malou mzdu zvýší odbyt, zvýší se spotřeba, HDP, nakonec i spokojenost. Spokojenost obou stran. O tom dobrý obchod je, aby byly spokojeny obě strany, v tomto případě stát a lidi. Zaměstnavatel pak v případě, že stát ocení dobrou vůli, celkovou spokojenost a sníží mu odvody. Proč ne, opět spokojenost obou stran "obchodu".

PROČ nerostou mzdy, když roste zisk, často sledovaný v miliardách. Proč investovat do nákupu nových technologií, linek, kde ruka na výrobek nesáhne, když odbyt vázne? Ceny výrobků tlačí dolů supermarkety, lidé chtějí nízké ceny. Začarovaný kruh.

Místo odpovídajích mezd sledujeme slevy.

Máme vysoké ceny, že nás supermarkety stále oslovují slevami nebo máme nízké mzdy? Domácí výroba je drahá, soběstačnost ve výrobě  a nejen potravin tudíž nemožná. Ti, kteří nejsou odkázáni na malé mzdy rovněž podstupují onen národní sport honby za nejnižší cenou. Tak často nakupujeme za hranicemi, poněvadž se to "vyplatí" včetně nákupu PHM.

Zahraničním společnostem vyhovují nízké mzdy u nás a levná pracovní síla, výrobky pak oslovují ty za hranicemi, se mzdami několika násobněně vyššími než je u nás zvykem.

Jsme levná pracovní síla, orientovaná na slevy.

Voláme po přímé demokracii, tak jak je třeba ve Švýcarsku, v domnění, že se vše změní. Je to jinak,  Švýcar koupí švýcarský výrobek i když je dražší než dovezený, moc dobře ví, že v celku se to vyplatí. Tato tradice tam funguje dlouho, proto má efekt. Proč to funguje?

Vědí, že když zaplatí za práci, jejich produkce bude kvalitní a bude se kupovat.

Uvažujme globálně, jednejme racionálně  a ve státním zájmu. Není třeba progresívní zdanění je třeba efektivně použít zisk. Investice do technologií je třeba, měly by být v dlouhodobém souladu s potenciální pracovní sílou.

Nebo se zamyslet nad tím, jak to bude až technologie nahradí veškerou lidskou práci. Nepředběhl nám trochu rozvoj technologií úroveň vzdělání? Předběhl, nebavili bychom se zde o chudobě, neschopnosti "chudých" najít si práci. Chudoba je podhoubím zločinu a kriminální činnosti. Nezaměstnanost odbourává pracovní návyky, zodpovědnost k rodině, společnosti. Ztráta pracovních návyků je  volání po vyšších sociálních dávkách, bez pracovních návyků je neznámá i hodnota práce. Pracovní návyky nahrazují krádeže.

Kolik je v ČR zaměstnanců pracujících pod 150 Kč/h, cca 25.000 Kč/měs hrubého? Asi jich nebude příliš, jinak bychom museli mluvit o krizi, o chybějících prostředcích ve zdravotním a sociálním sektoru. Chybí ty prostředky či nechybí? Častěji slyšíme o pohybu daní, zvýšením platů se odvod daní zvedne automaticky, včetně DPH.

Kdo by rád neplatil vyšší daně? Vysoké ve smyslu hodnoty nikoliv procent.

Navíc, výše daně se dá snížit vhodnou nákladovou položkou, položkou která přinese efekt celku. V době krize jak jinak než efet pro stát. Ale možná je lepší vyvádět zisky a daně za hranice republiky, jako doposud.

Peníze jsou oběživo, neměly by utíkat jinam,

mají cirkulovat uvnitř systému,

jen tak systému, státu přinesou úžitek. 

Závěr: Není to odborný článek, jen malá úvaha proč mnohé nefunguje. Například oblast služeb, drobné provozovny, masérny aj, kde se mají uplatnit "rekvalifikovaní" z ÚP. Ano, přidáním oné 1 Kč si lze dopřát zhruba 2 masáže za rok, koupit pár knih, přesto oněch 1.980 Kč skončí nejspíše v supermarketu. Stát obdrží 416 Kč na DPH, obchodník zisk. Je to úvaha, podklad pro normální lidi, zaměstnané onou honbou za pár korun a starostí jak z toho vyjít. Jak vyjít při zdražování věcí bez nichž se nelze obejít, například vody, energií ale i ceny dopravného. Pobídka: "Nebojte se za prací cestovat" je hodně smutná, podíváme-li se na výši a skladbu ceny benzínu.