Píšeme, čteme a vyhlížíme "změnu".

Píšeme, čteme, komentujeme dnešní i staré věci, staré víc jak dvacet let. A to celé jako o závod. Dávno se předpovědělo, že 3. světová válka bude "ekonomická". Zbraně tedy HW, SW, klávesnice, tužka papír, média atd. Zacházejme se zbraněmi jak se má, šetřme střelivem, miřme přesně. Někde se o 3. ekonomické neví, nevěří, pak je dobré být minimálně připraven. Těžko na cvičišti, lehko v boji... Ale tohle, o tom cvičišti sem jaksi nesedí. PROČ? Už to není IN.

  Píšeme, čteme, denně vyhlížíme změny, na blogu, v médiích, jindy na sociálních sítích. A "změna" nikde. PROČ? PROTOŽE důležité nám uniká, protože co bylo napsáno včera "odrolovalo" kdesi dolů a je třeba psát znovu a znovu. Kam kráčíme, kam jsme se to dostali? Konečná, rozcestí "Y" nebo slepá ulice?

  Taky dostáváme rady. Jedna rada od přítelkyně: "Tak si založte stranu, ať se zviditelníte!". Už žádné další strany. Změnit se musíme my. Další strany jsou jen předmětem dalšího štěpení, důvodů komentářů, osočování, ovlivňování, snad i kolektivní viny. Strany jsou politika, politicky se TO, čili krize, nespraví, na to bylo času dost. Politicky nenařídíte vyšší HDP, lepší hospodaření, nižší nezaměstnanost, prosperitu, zdraví atd. Politicky snad nelze nařídit ani změnu, ač ...... Zrovna před chvílí byl v TV slyšet opak.

  Jeden zákonodárce se nechal slyšet, jednalo se o jisté instituce povahy a.s., řekl: "Musíme je donutit .." Lepší by snad bylo "přimět". Donutit lze silou. Přimět pak správným, cíleným působením. Správnější je "přimět", nacházíme-li se ve vyspělé společnosti a oblasti zákonodárství.  Následovala řada navrhovaných "změn" a nic neříkajících frází nevedoucích k řešení problému, spíš k jeho zvětšení a zkomplikování. Ještě zaznělo: "zadlužený národ", opět přesnější by bylo "zadlužený stát".

  Nejsme už nějak unavení z toho věčného mluvení? Jsme. Nevnímáme, že donucení není změna. Nevnímáme, co vše nám uniká, "roluje" v zapomění. Kritizujeme, komentujeme, leckde se vyskytují  až protiústavní názory, jako volání po defenestraci, revoluci a okamžité změně. Dokonce o šibenicích je řeč a končí to většinou zvoláním: "A nikdo nic neudělá".

   Tak i zde by měla nastat změna. Byla by to krásná změna, mluvit stručně, jasně a nazývat věci pravými jmény. Dávat návrhy, podněty, opustit hašteření, kritiku a věčné kličkování. Rozdílný názor mně nesmí zbavit práva vyjádřit se, mluvit a následně vyřadit ze společnosti. Je to psáno v Ústavě a ta má zrovna dnes 20 let. Zasloužíme si prostě změny.

  Vyhlížejme změny a pracujme na sobě, aby až ty změny přijdou, nezastihly nás nepřipravené, jako mně každý rok zastihnou nepřipravenou vánoce. Zatím je však Advent, tak mám ještě naději :)

   Tak vyhlížíme změny.... A až se něco změní, poznejme To a neprošvihněme. 

  Až se "něco" změní, tak to poznejme, přestaňme s komentáři, kritikou a začněme jinak, tvořivěji a radostněji, to by mohla být ta revoluce. Připusťme, že každý má nárok na svůj názor, spokojený život a pokusme se jinak, otevřme okno a volejme to na souseda, to by mohla být ta defenestrace. 

  Nevznikne anarchie, není proč se bát, bude to ta změna, jakýsi posun, snad....

  Nyní je na mně, abych nekličkovala a nazvala to "pravým jménem", méně obrazně: "Začněme lépe, kvalitněji komunikovat chovejme se lidsky a zodpovědně, jako vyspělá společnost 21. století, půjde to líp."

 Z. W., třetí adventní neděle ..........           .