PF 2014

Každý rok dostáváme ony PF, přejeme si hodně spokojenosti, štěstí, zdraví a úspěchů. Někdy se s nimi těžko loučím a je mi líto je vyhodit. Některé letí do koše hned, nejsou upřímné nebo mají hodnotu trváni přání v délce pouhých pár dnů, už v první dekádě ledna zdraví, štěstí, spokojenost druhých mnohé nezajímá. ___________________________________________________________________________________

Přála bych si, abychom méně psali a více mluvili, přesněji komunikovali. "Demokracie je diskuze.", řekl T. G. M. Diskuze, ne výkřiky do hluchoprázdna. Demokracii neposílíme ani zakládáním nových a nových stran, ani ignorací skutečností.

Přála bych nám aby jednou napsané mělo delší trvání, ne že už zítra,  za týden bude třeba psát to samé, opakovat už dávno popsaný problém. V tom kvantu zpráv zaniká podstatné. Namísto pokácených lesů stavíme džungle diskuzí, od médií až po sociální sítě. Až budeme mít tisíce pořadů, skupin a stovky stran, budeme zde každý stát sám. Každý bude stát sám a kolem kupa problémů, od společenských přes materiální k politickým.

Naše problémy mají vlastně jepičí život, žijí jeden den, přesto se stále množí, jepic je stále víc.

Začínat článek PF 2014 problémy není nejšťastnější, přesto, pohledem zpět zjistíme, že problémy jsou náš denní chléb a v porovnání se stavem před rokem narůstají. Logicky by tedy rok 2014 měl ty nejožehavější opravdu už začít řešit. Rok to nevyřeší ať je jeho číslo z hlediska numeorologie či předpovědí sebekrásnější. Problémy přináší společnost, jediný kdo problémy může eliminovat je tedy opět a jedině společnost.

Moc bych si přála aby politikové a státní instituce přinášeli občanům to, co se od nich čeká, řídili stát a nenechali jej, jak bárku bez plachet na moři zvaném krize, zmítat se bezmocně ve vlnách. Ten pocit bárky zmítající se v rozbouřených vlnách by si politici měli vyzkoušet na vlastní kůži. Źádný zákon nás bouří a vlnobití nezbaví, nepomůže proti nim, zbyde nám jen a jen ono veslování a kormidlo nastavující bárku kolmo na vlny. Trochu moc obrazně, leč mají opravdu politici reálný pohled na život  a problémy normálních občanů? Kdyby měli, napsali by občanský zákoník jinak. Napsali by ho tak, že chrání práva občanů, ne je zpochybňuje. Zpochybňuje základní lidská práva - právo vlastnit. Vzrůstající počet nekvalitních zákonů pak porušuje další lidské právo - právo na důstojný život. Životem bychom měli jít a ne se třást před nedokonalými zákony, kdy nejdůležitější partner je advokát. Neměli se ti nově zvolení zasadit o odložení platnosti občanského zákoníku tolik kritizovaného samotnými odborníky na právo?

Hodně těžko se hledají slova ve srovnání s dobou třeba před dvěma lety. Výčet problémů a jejich kvantum vzrůstá, zachovat stručnost a nepsat román je již téměž nad lidské síly.  Mnohé bylo popsáno odborníky, není účelem tedy jmenovat znovu, snad jen vzít si všechna ta varování k srdci a začít se chovat jinak. Navíc svět kde žijeme není ohraničen jen hranicemi ČR, ze světa přichází mnoho znepokojivých zpráv. Právě to by mělo lidi Česka více spojit a ne je dělit na nesmiřitelné protistrany. Účelem není se "sjednotit", účelem je umět vedle sebe žít i přes odlišné názory, umět se respektovat. 

Předsevzetí nebo cesta, chovat se jako lidi jednoho státu, bez nenávisti, zloby a hašteření? Konečně se odrazit ode dna krize. Po tom dnu šlapeme příliš dlouho, může dojít dech.

Největší problém je - neumět říct co vlastně chci, co chceme. Tento problém však v pohodě dokážeme odstranit, třeba během měsíce ledna..... Tak veselého Silvestra a šťastný nový rok 2014.

Nechme soudy soudit, vládu vládnout, instituce konat a my se věnujme svému, vylepšení prostředí v kterém žijeme. Prostředí s respektem k lidským právům, svobodám a demokracii. Lze to, pak přijde i důvěra. Důvěru však je třeba si zasloužit. Patrně běh na delší trať, než jsme si mysleli. Nezbývá tedy než zavčas vyrazit na cestu a věřit, že štěstí přeje připraveným. Kdo zcela připraven není jistě najde rámě o které se lze opřít, pomocnou ruku, co pomůže překročit propast zvanou zmar a vyvede jej ven. Nikdo zde přece nestojí sám, pokud ano, je třeba mu tu pomocnou ruku nabídnout. Ta cesta stojí za to, jmenuje se cesta ven z krize.

Závěr. Na jedné straně písně, hry, knihy, filmy, říkají jak to má správně být aby se nám žilo na planetě líp. Na strabě druhé nelítostný, nesmyslný směr dělat vše napak. Místo pohádek, které tolik milujeme, krásných písniček, filmů o životě na obzor vstupuje víc a víc násilí, zločinů, terorismu, útoků, taky reklamy. Vynechala jsem média? Závěrem tedy otázka: Vážená média, jdete do toho s námi, jak život vylepšit, nebo nebo půjde opět jen o  navyšování sledovanosti senzacemi a konzumní trend? Ó jak krásně by se dal konzumovat spokojený a důstojný život v ČR. Sledujte, sledujme nový trend.