Na jaře se vše probouzí. A co my? Čekáme, že vše se obmění jak ta roční období. Přijde jaro, léto, prázdniny, dovolené a opět vánoce. Jako každý rok, vždycky tomu tak bylo ....
Vše se točí, na sociálních sítích to jen sviští, včerejší články, novoroční předsevzetí mizí někde pěkně dole, v zapomění. Možná si zase v srpnu vzpomeneme na jednadvacátého a v září na jedenáctého. Neustállým kolotočem, omíláním nesmyslů, vzniká vlastně jakási spirála, otupující naše smysly.
Na vše se dá zvyknout, dokonce i na slepotu. Vyzkoušejme si jeden večer, ve svém prostředí bez elektrického proudu. Vyzkoušet si to v jiném, méně známém prostředí, třeba s přáteli na chodbě domu, kde bydlíme, na zahradě. Ráno, po procitnutí, východu slunce, začneme vnímat svět kolem nás jinak, více si budeme všímat maličkostí, které jsme dříve přehlíželi a zákonitě o ně ve tmě, v možná veselé hře klopýtali.
Zrak lze nahradit hmatem, pomoci si obezřetným, pomalým pohybovaním, poznáváním předmětů atd. Čím více nepořádku v okolí, prostředí leží, tím hůř se bez zraku orientujeme.
Jak je to se ztrátou jiných věcí, potřebných k životu? Co ztráta pudu sebezáchovy, soudnosti, úsudku, svobody. Jsou to"věci" o které přicházíme zpravidla postupně, pomalounku ale najednou jsou pryč, na tréning už je pozdě.
Každý den se na nás hrne spousta zpráv, politika, krádeže, nesolidnost, násilnosti, dluhy exekuce, nezaměstnanost, množí se hrubá slova atd. Stáváme se imunní nebo je to pandemie nevšímavosti k okolí, kde žijeme?
Je třeba se probudit, otočit knoflíkem a rožnout? Nebo je vše vpořádku, stačí neposlouchat varovné signály, ono TO nějak dopadne... On TO někdo udělá, tma zmizí sama, ráno přijde úsvit a vše bude OK.
Na Hromnice o hodinu více. Na Svatého Řehoře hloupý sedlák neoře. Řeoře je 12. března, dnes ještě čas rozjímání. Jaro 2013 je však už za dveřmi .....
Přemýšlíme nebo pádíme jak sociální sítě, jak stádo pakoňů, jedeme spirálu daní, dluhů, zapomění, živočišný druh, co zapoměl na historii i heraldiku? V tom zmatku kolem nás....
