Den, kdy do Čech přijde svoboda.

12. listopad, den naplnění legendy o příchodu svobody do Čech. Přesněji 12. listopad 1989. Může se zdát, že naplnění přišlo do 5 dní. Dnes už víme, že svoboda se nerodí ze dne na den, má své nepřítele vědomé i nevědomé. U někoho je svoboda absolutní volnost u jiného povinnosti, například ji každý den chránit. ____________________________________________________________________________________

Jeden politik se vyjádřij, že je třeba nastartovat spotřebu, o druhém se vyjádřil, že ji zabrzdil. K výročí VŘSR pak ČNB intervenovala v neprospěch koruny, z 25,80 na 26,63 Kč za jediný den.

Kdyby zde vše fungovalo, znamenalo by to větší poptávku po českém zboží a posílení vývozu  čeké produkce. Ekonomové se jistě vyjádří odborněji, dívám se na to jako normální občan. Vzhledem k tomu že i v Evropě chuť ke spotřebě chybí, vyjde vše tak šul-nul, spíš pro většinu lidí zpočátku záporně. Za zaměstnámím dojíždíme, věšina zboží se k nám dováží, převážně kamiony. ALE ...

Když se udělá krok a), má následovat i krok b). Stejným skokem navýšit to, co spotřebu nastartuje, čili mzdy a důchody. Stejně skokově, poněvadž pár korun nic nenastartuje, jak pravil víceguvernér ČNB. Mzdy nejde navýšit plošně, jde to tam, kde jsou velké zisky, tam, kde lze očekávat zvýšení odbytu, kde stát tuto myšlenku podpoří. Stát je hospodář a měl by vědět, co se vyplatí. 

Přidá-li se na nízkých mzdách, přidá-li se na nízkých důchodech, dobrý hospodář pochopí, že tyto peníze se mu obratem vrátí. Ti potřební půjdou a koupí si potraviny, oblečení, zaplatí dluhy za energie a podobně. Argumet, že peníze proletí automaty, cigaretami a alkoholem je lichý. Bylo zde dost času, kdy hodpodář mohl posílit finanční gramotnost svých oveček.

Pokud ne, je další řešení. Vystoupit před národ, stručně a věcně vysvětlit, ve třech, čtyřech bodech: "Vážení občané, jsme uprostřed krize, politické, morální i ekonomické. Přicházíme s krokem, který může být, chcete-li tzv. BODEM ZLOMU krize. Přidáváme těm nejpotřebnějším, je to však jakási forma důvěry či půjčky, nezklamte nás. Použijte tyto peníze rozumně, pro své rodiny, na vylepšení situace, která je pro mnohé tíživá. Věříme, že peníze použijete uváženě, na snížení zadlužení, také koupi českého zboží. Jen takto, vzájemnou důvěrou budeme moci pokračovat v krocích, které nás vrátí ke svobodnému státu bez zadlužení a zmítaného krizí. Mluvíme o půjče, jsme zadlužný stát, nelze se dál zadlužovat, zvedat sociální dávky, jediné, co lze udělat je podpořit ty, kteří pro stát chtějí udělat stejné jako my, žít pro něj a pracovat, ukončit hru zadlužování". Samozřejmě, politik to řekne líp. 

Takovou řeč by měl občan pochopit, pokud ne, je třeba přitlačíin na občanskou gramotnost. Každý absolvent školy by měl vědět, že co svět světem stojí, krize přicházejí a odcházejí. Že doba krize je zlá, krize však přinášejí i příležitosti. Jedním z nich je i semknutí národa, uvědomění si chyb. Historie je plná poodobných příkladů, snad se jen v dějepise neučily.

Zeptejte se někoho, kdo udělal spoustu chyb a je úplně na dně, kde udělal chybu. Přesně vám je vyjmenuje, přesto je dělal. To je stav krize, krize jednotlivce, krize státu, ekonomiky, politiky, morálky. Chceme z krize ven, nezbude než ty chyby přestat dělat, nedělat je stále dokola.

Jinak nás čeká pouze vleklá cesta ktizí, hlad, nespokojenos, chudoba, nesnášenlivost a hašteření. V jedné povídce o letcích je popisovaný stav v zajateckém táboře. Letci, elita vojska, muži  s nervy jak špagáty líčí stav hladu, tak jak jej popisují, ta pasáž na vás zapůsobí. Pár lidí , kteří prošli koncentráky, zajateckými tábory, měli bídu jsem znala osobně. Společné měli to, že si vážili jídla, nikdy se nic nevyhodilo, vše spotřebovalo i když později žili v dostatku. Útrapy krizí a válek měli zafixované a snažili se je předat potomkům. Předá se to jedné, dvěma generacím, následující již nevěží. Proto se krize opakují, zpravidla po 70-80 letech, říká se tomu doba zapomění.

Krize, pití alkoholu, hazard, exekuce, to by se mělo vyučovat ve školách, na sex si mládež přijde sama. Aby však nebylo v těch hodinách občanské výuky příliš smutno a truchlivo, bude třeba doplnit něco o demokracii a svobodách člověka. Demokracie a svobody se rovněž pohybují v cyklech, někdy je jich víc a jindy méně. Mladí lidé mají pro svobodu cit, narodili se jako svobodné a milované bytosti.

Svoboda není dostatek peněz na všechno, svoboda je vědomí, že to co děláme, děláme dobře. Svoboda jednoho nemůže zasahovat do svobody druhého. Musí být vzájemně v jakési rovnováze, proto se svoboda musí denně opečovávt, vyvažovat. Rovnováha starostí i radostí, přiměřenosti, práva. Svoboda by měla být naší součástí, něco jako pud sebezáchovy, nelze bez nich žít plně hodnotný život.

Život je změna, náš život může být změna k lepšímu nebo blíže k oněm katastrofickým scénářům, směr k zániku naší civilizace.

Kdy tedy přijde do Českých zení svoboda?

_________________________________________________________________________

Česká země bude tehdy svobodná až bude blahoslavena Anežka Česká, zní legenda.

"Anežka Česká byla svatořečena 12. listopadu 1989, nikdo tehdy netušil, že do jejího naplnění zbývá tak málo dní...", tak zní slova v doprovodném videu o Anežčině blahořečení.

Možná zde spousta lidí přestane číst, vydržte. Snad bychom si měli uvědomit, že ono "sv." před jménem je něco jako dnešní pojem "hrdina".  

"Anežka Česká pomůže v boji proti nesvobodě", další slova. Anežka Česká se zasloužila o mnohé, věnovala 7 tun zlata na stavbu prvního špitálu v Čechách, útulku pro chudé a stavbu kláštera, kde později pobývala, sama v chudobě. Celý život zasvětila pečování o nemocné, chudé a další potřebné. To vše v letech 1211 až 1282. "V době tak  vzdálené je Anežka Česká zářným vzorem víry a lásky", pokračoval papež Jan Pavel II, připomínaje naše dějiny a naše předky.

Kolem sochy Anežky České, chodíme denně, denně je obdivována na sousoší sv. Václava, patrona země České na Václaváku v Praze. Anežka tedy věrně doprovází knížete  Václava na koni, pomůže nám na naší cestě ke svobodě, cestu si však musíme projít sami. 

Je neuctivé mluvit o Anežce České a zároveň o krizi v níž se topíme? Není, nemyslím si, že její činy nastartovalo až ono věnování 7 tun zlata, její činy byly zcela jiné, lidské. Přesto otázka: Dokážeme si vůbec takový objem představit? Snad ta představa obměkčí i některé odpůrce restitucí, připustí, že kdysi byly církve, dnes máme politické strany. Víra, církve nejsou jen modlení se v kostele. V péči o chudé a nemocné budou vždy zářným příkladem. Ano, dívám se někdy sama moc věcně a realisticky, církve byly i dobrými hospodáři, nenechávaly majetek chátrat, kostely nepoužívaly jako výrobny kriminálů.

Naše vězení je neznalost osudů našich předků a dějin.

Vzdejme jim hold a oslavme 12. listopad, společně, jako národ, pokud možno ve svobodě.