Na pozadí války proti IS a migrační vlny se odehrává další děj, další možné ohnisko občanské války. Ve skutečnosti by to měla být přirozená cesta za svobodu Kurdů. Kurdů, kteří ukázali statečnost i schopnost se IS postavit.
Kurdové žijí na území čtyř států: Turecko, Sýrie, Írán a Irák. Kdysi tvořili samostatný celek Kurdistán. Kurdové *), kterých je kolem 40 milionů, jsou starobylé etnikum, kterému se podařilo zachovat v paměti svoji historii i tradice. Známe je jako neohrožené bojovníky proti IS a to i na vzdory jejich pozici utlačovaného národa, ženy v armádě nejsou výjimkou, tvoří až 40% syrských jednotek (YPJ a YPG) bojujících proti IS.
V době, kdy vznikalo naše Československo, na počátku minulého století, Kurdy potkal jiný osud. Výsledky a příčiny válek bývají nevyzpytatelné a o osudech národů mnohdy rozhodují jiné mocnosti, v kladném i záporném smyslu. V našem případě se jednalo o uznání samostatného Československa jinými státy, u Kurdů rozhodnutí vyznělo opačně, uznání samostatnosti se jim nedostalo.
V historických materiálech najdeme, že náš historický původ, keltský a původ Kurdů mohou mít shodné prameny. Stejně tak v Kurdských pověstech a našich Pověstech českých můžeme při troše fantazie najít shodné prvky a kurdská přísloví jsou blízká našim.
Zaslouží si Kurdové samostatný stát, obdobně jako nám byla přiznána samostatnost v roce 1918 ***) ? Odpověď zní: Jistě, že zaslouží, rozhodně více než útlak a genocidu. Nebezpečí spočívá v dělení území v oblasti stálého napětí a občanských válek. Nevraživost mezi Rakouskem a Československem se nekonala a naše Československo bylo po 75 letech rozděleno na Česko a Slovensko, k rozdělení došlo rovněž v klidu, na diplomatické úrovni. Mírová cesta rozdělení území existuje, při respektu a uznání práv druhých.
Kurdská otázka nesmí být podnětem dalších občanských válek, má být předmětem diplomatických jednání vedoucích k míru, soužití národů a soužití kultur. Multikulturalismus selhává, soužití národů je jiný level. Planeta Země je zde pro život, války Zemi devastují zevnitř i navenek. Místo pluhy Zemi častěji mocnosti přeorávají bombami, se stále dokonalejšími s přesnějším zaměřením a lepšími technologiemi. Technologie spolu s byznysem vítězí nad rozumem a přirozeností, přírodní prostředí mizí v šedi kráterů a rozvalin obydlí.
Proč nezdokonalit soužití národů?
Nedávno jsme vzpomínali zásluhy nad vítězstvím v druhé světové válce. Kurdové dokázali něco obdivuhodného, dokázali území dobytá IS vrátit těm, kteří tam mají žít, město Kobani už IS nepatří. Právě vzpomínáme 75. výročí bitvy o Anglii, která byla zlomem v rozpínavosti Hitlerova nacismu.
"Ještě nikdy na poli lidských konfliktů tolik nevděčil tak velký počet lidí tak nemnohým.", Winston. Churchill **)
Nyní nalézáme další podobnost, Kurdové vyvrátili neporazitelnost IS. Naši letci, spolu s Poláky měli velké zásluhy na vítězství v bitvě o Anglii, která dala naději, směr i obrat k vítězství nad nacismem a fašismem.
Kurdové si zaslouží uznání, pozornost a úctu, byli v tom boji sami, s minimální podporou dalších států, například Británie. Tady i my jim mnohé dlužíme, minimálně to uznání - samostatnosti. Pokud už dnes nejsou státníci, jako byl W. Churchill, nebojme se to říci my, tak jako se kurdské ženy nebojí zapojit do daleko riskantnějších operací, kde jim a jejich rodinám jde o všechno - o život.
Co ještě máme s Kurdy společné? Zdá se, že i Evropa se musí naučit žít s lidmi jiných národností, vyznání, kultur a přesvědčení. Obdobně jako po 2. světové válce. Na tomto poli je jakákoliv zkušenost neocenitelná a hodná vzájemné výměny. Jinak se války budou šířit dál.
My tady v Evropě popisujeme stav, denně nové analýzy a rozbory, kdo za co může bez nějaké další vize, dezinformační kampaně mají žně. Kurdové mají svojí vizi - samostatný demokratický stát postavený na svých tradicích bez diktátu chalífátu, genocidy a staletého útlaku. Mají naši podporu?
Závěr: Omlouvám se, nejsem historik, nejsem novinářka, jen udiveně zírám, kolik pozornosti média i my věnujeme uprchlické krizi, politici otázkám kvót a minimální pozornost se pak věnuje těm, kteří osudu vzdorují se ctí a nasazením. Každé další ohnisko občanské války nás má stavět do pozoru, rozsvítit červenou kontrolku a varovat, ne být dalším předmětem analýz a snůškou propagandistické trapnosti. Omlouvám se tedy za případné nepřesnosti či neodbornost. Souhlasím, že pomáhat lidem se má, pomoc však musí být ve více rovinách, neopomenout prevenci a pomáhat lidem v místě konfliktů. Podrobnější vysvětlení by však bylo na další článek. Zvykli jsme si na dlouhá zdůvodnění, odkládání řešení a dlouhé popisy toho, co má výt samozřejmostí. V podstatě stačilo napsat toto:
Kurdové jsou národ 40 milionů lidí žijících na území čtyřech států. Významným dílem se podílejí na boji proti samozvanému uskupení IS (Islámský stát). Bojují za návrat území, ač sami území nevlastní. Kurdové si zaslouží naše uznání a obdiv v odhodlání neopustit svá historická území a schopnost klást odpor násilí. Vztah a úcta k území zavazuje, Kurdové jsou důkazem, že si území váží a je pro ně vším. Lepší soužití na Blízkém východě by mělo být zájmem všech vlád a národů.
Soužití národů je humanita a vzájemný respekt.
Připojte se k výzvě za práva Kurdů a na samostatný Kurdistán v rámci soužití národů a Všeobecné deklarace lidských práv OSN.
Podejme Kurdům pomocnou ruku v duchu vyjádření v úvodu deklarace OSN: ".. že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy ...".
Náš souhlas může sloužit pro vyvolání jednání na úrovni velvyslanců.
Úplně na závěr: Přiznám se, že sledování osudů Kurdů, ač mnohdy kruté a smutné, mně naplńuje optimismem. Nezřídka najdete fotografie kurdských žen (YPJ), jak po té co se vrátily z fronty žertují smějí se a dovádí, užívají si každý den a minuty pohody pár metrů od fronty. Nedokážeme si jejich situaci ani představit, máme otrávenou náladu z hrozby kvót a omezení pohodlí. Pak z jiné strany zeměkoule přišel tento komentář, od Sashy: "Ta emigrantská vlna je veliké objasnění toho, jak by lidé chtěli žít a nemohou, tam kde jsou.", to je poslední argument, proč Kurdy podpořit. Nevzdávají TO, neopouští svá území a bojují tam v poušti za sebe, za migrující i za nás. Osobně ty "holky" obdivuji a každého kdo o nich dokáže promluvit, dát zprávu, podpořit je dle svých možností.
_____________________________________________________________________
*) Kurdové jsou dnes v mnoha státech, kde žijí, utlačováni, stávají se oběťmi diskriminace, někdy dokonce genocidy. Sadám Husajn povraždil tisíce Kurdů plynem. V Turecku jsou Kurdové utlačováni a ponižováni samotnými úřady, policií a armádou.
Do dnešních dnů nemá Kurdistán žádné přesné hranice. Státy, ve kterých Kurdové žijí, se všemožně snaží obhájit, že je nesmyslné, aby Kurdové měli vlastní stát.
Kurdistán jako ohraničené území pak existoval ještě v 19. století století jako provincie v Osmanské říši, tato provincie byla ale během vládních reforem opět brzy zrušena. V roce 1927 během Kurdského povstání pak byla vyhlášena mezinárodně neuznaná kurdská Arabská republika, která zanikla v září 1931 zásahem turecké armády.
**) Projev Winstona Churchilla, 20. srpna 1940 (bitva o Anglii 10.7. - 31.10.1940):
„Vděčnost každého domova na našem ostrově, v našem impériu a v celém světě, vyjma příbytků viníků, směřuje k britským pilotům, kteří nezlomeni protivenstvím, nezdolně tváří v tvář stálé výzvě a smrtelnému nebezpečí svou statečností a odhodláním obrací průběh světové války. Ještě nikdy na poli lidských konfliktů tolik nevděčil tak velký počet lidí tak nemnohým.“
***) Samostatnost Československa (úryvek ze seminární práce) Když odjel prezident Wilson na dovolenou (1918), sepsal Masaryk memorandum, jeho část cituji z knihy Ano, Masaryk: „uvádí se o mně, že jsme pánem Sibiře, většího území než je Evropa, a že disponuji třemi armádami ve třech státech – a přesto stále figuruji jako soukromá osoba. Žádná velmoc přece nemůže jednat o využití legií, aniž by je uznala. Československo má armádu a nemá statut. Hodláte snad uchránit Rakousko, tento zlý sen s německou páteří?“ „…jsme tady a svými skutky jsme prokázali, že máme právo na svobodu!“ Opřel se o úspěch na všech frontách, odboj, který konečně doma začal a po sedmi dnech vypracoval Prohlášení nezávislosti, které poslal jak prezidentovi, tak tisku. Nad svým sídlem vztyčil Československou vlajku.
Zdroj: TGM: Drzoun Osvoboditelem.doc - Neugebauer Petr, seminární práce na téma Drzoun Osvoboditelem, 2008/2009
