Červen 2013

Jdu olomouckým parkem, je tam krásně, v ranním klidu přicházejí vzpomínky, myšlenky, věty naskakují samy a v duchu si píšu článek, blog. Chci si je poznamenat, snad podělit se s ostatními. Sednu k počítači a všechno je pryč.....

Tak pracně ťukám do klávesnice zážitky posledního červnového týdne. Nedivte se, jedná se o události více jak sto let staré, postavené na vzpomínkách těch, co tu už nejsou s námi. Pokusím se začít od Adama.

Den památky obětí komunistického režimu

   V zákoně 245/2000 Sb., v paragrafu 4 je datum 27. 6. označen jako "významný den". Právě 27. 6. 1950 byla popravena Milada Horáková.  Jinde se dočteme, objevíme výčet obětí: tisíce zemřelých v kriminálech a pracovních táborech, více než 200.000 lidí bylo odsouzeno a dlouhodobě vězněno, přes 400.000 občanů bylo vyhnáno do exilu, rozsáhlé perzekuce postihovaly celé rodiny.

  V roce 1949, dne 21.6. životní pouť ukončil generál Heliodor Píka. Narodil se 3. 7. 1897, československý voják, legionář a významný představitel protinacistického zahraničního odboje Československa. Jeho život, výsledky, vyznamenání, to vše skončilo rozsudkem "velezrada" a oběšením v Plzni na Borech. 

  V Olomouci - Neředíně máme ulici generála Píky. Na jejím přejmenování, z původního názvu "1. pětiletky", se podílela žena jménem MUDr. Marie Buryanská, dcera prvního republikového zástupce velitele olomouckého letiště, pplk. Františka Kabeláče. Manželka plukovníka ČSA, později ČSLA, většina lidí ji oslovovala "Mája".

  Mája se narodila 24. 6. 1927, s úsměvem říkala "půlvánoce". Po té, co ovdověla a "adoptovala" si mně, jsme spolu oslavovaly čtvrtvánoce, půlvánoce a vánoce, také den osvobození. Den osvobození jsme oslavovaly v místě krytu, kde byli s rodinou v květnu 1945 schováni při bombardování na Masarykově třídě, nyní je tam bar-herna. Čtvrtvánoce bylo výročí sestřelení sgt. Bohumila Netopila ve Francii, Abbeville v roce 1942, stíhací pilot RAF, rovněž z Olomoue a Olomoučák až do posledních dní, března roku 1989. 

  S MUDr. Marií Buryanskou jsme se rozloučili v pátek 28.6. Zesnula 21.6. v jisté poobědní pohodě. Jak ji známe, vzpomněla si určitě na generála Heliodora Píku a v tichosti "odletěla" za svými milovanými, tři dny před svými 86. narozeninami -  půlvánocemi. Výročí pro ni byla velmi významná a nikdy na ně nezapomínala, měla ta výročí prostě zafixovaná v hlavě. 

  Objevení telegramu Alberta Einsteina na internetu pak bylo další náhodou června. Telegram A. E. z roku 1949 premiérovi Antonínu Zápotockému, kterým žádal o milost Milady Horákové, Záviše Kalandry, Oldřicha Pecla a Jana Buchala. Bohu žel, marně. Poslední trest smrti byl u nás vykonán v roce 1989, od roku 1991 také výslovně zakázán Ústavou v LZPS. Kromě ústavněprávního zákazu se Česká republika zavázala k nepoužívání trestu smrti ratifikací Protokolu č. 6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy v roce 1992.

  Je zde uvedeno hodně jmen, událostí, čísel, dat a výročí. Neměli bychom na ně zapomínat a také nezapomínáme. Jedná se o události staré 60-70-100  let, tzv. doba zapomnění. Zmiňované osoby měly jedno společné, ctili svobodu a demokracii. 

Červen a my

  Měsíc vztahující se k osvobození, oslavující znovu nabytou svobodu je všeobecně v podvědomí měsíc květen, kvetoucí šeříky a magnólie. Červen je pak vnímán jako měsíc zlomu jara v léto, měsíc vysvědčení, následován prázdninami.   

  Proč vlastně lidé tolik milují létání, pro pocit svobody ve vzduchu, rozhledu nad krajinou, rychlost, odpoutání se od země a následné šťastné přistání? Ne každé přistání dopadlo dobře, pplk. František Kabeláč byl sestřelen 14 dní po zahájení 1. světové války v Rusku, byl zajat, domů se vrátil až nebo již do nového Československa. Osudy dalších lidí také nemluví vždy o šťastném ukončení letu.

  Nejen červen měl být ve znamení slov na pomníku Woodre Wilsona před hl. nádraží Praha: "Svět musí být zabezpečen pro demokracii". Dbát na ochranu lidských práv, jsou-li nám dána, mnozí na jejich absenci doplatili životem, přestože se na svobodě a budování demokracie podíleli. 

  Letošní červen je ve znamení otřesů, víc se mluví, píše než koná. Televizní zpravodajství lecky připomíná komentování sportovního zápasu, naštěstí máme svobodnou volbu programů. Dlouhodobě se nacházíme v náladě zvané "otrávená", "naštvanosti", vyjádření odborníka: "v lidech roste zloba" atd. Ti kdo opravdu konají jsou zpravidla nemilosrdně kritizováni. Tápeme, nevíme co dřív, který článek je pravdivý, necháme se  manipulovat médii, konstruujeme dohady, odhady výsledku šachových partií atd.

 Každý výsledek, úsek cesty je přijatelný, je-li garantováno zásadní, tj. zásady demokracie a občanská a lidská práva. Nejen vyžadovat, sami je uvádějme v život, mezi sebou, od zdola nahoru i naopak. Vnímejme lépe realitu, odmítněme negativa, polopravdy, lži a věčné hodnocení bez tolerance. Letošní prázdniny budou velkou zkouškou, jak jsme se ve "školních letech" připravovali. Mnoho štěstí těm s "jedničkama"....... Jinak až po "čtyřku" je to stále dostatečně a lze to poopravit, máme na to celé prázdniny.