Bláznivé vánoce

Bláznivé vánoce očima naší dcery někdy koncem minulého století. Hádám že jí bylo tak 10-11 let. Původně školní slohovou úlohu jsem kdysi opsala a vytiskla na jehličkové tiskárně mého prvního PC s diskem 20MB. Taky úsměvné ... Text jsem nechala bez úprav, přestože si myslím, že ten plyn bouchnul daleko dřív a dcerka to zná jen z vyprávění. ____________________________________________________________________________________

BLÁZNIVÉ VÁNOCE

Petra Wagnerová

  Když se ráno probudím, uslyším z kuchyně takový ruch, že mám dojem, že se mamince řítí na zem plechy s cukrovím ale něco mi našeptává, že je Štědrý den a to jen táta vytahuje baňky ze skříně. Nakonc jsem zjistila, že jen babička zavírala troubu.

  Když jsem procházela předsíní slyšela jsem jak tatínek podezítá všechny ze ztráty vánočního stromku. Nevím sice jakým zázrakem se všichni obhájili ale povedlo se jim to. A zrovna jsem přišla do kuchyně já, všichni se na mně podívali a já jsem nevěděla na koho to mám svést a tak nám stromeček odcizil sousedovic pes. Po rozboření půdy a nalezení stromku jsem se chopila zdobení. Rodiče jsem zdárně odehnala a mohla si pustit televizi, když tu přišel tatínek a posunul stromek do rohu pokoje. A to je horší, člověk se pak nemůže dívat na televizi, když se mu to náhodou povede, stejně na ni nevidí, protože mu vypadnou oči.

  V tu chvíli začala babička rejdit bytem a dávat všem ochutnat bramborový salát, dokonce i stromku a pak se ptá těch, co se ochutnání ubránili, jestli je dobrý. Neříkám, že by mně mučili prací, i když někdy si tak připadám ale zrovna teď jsem nevěděla kde mám ruce a kde nohy a tu přišel děda s Novým zákonem a začal mi tvrdit, že u čárek nedělám mezery a že bych si to měla na zkoušku přečíst. Chtěla jsem dědovi odseknout, když tu mě něco zarazilo.

  Jsem sice slušně vychovaná ale svědomí mě nezarazilo, na to jsem ani neměla čas myslet, to jen zdržuje od práce, zarazil mě pocit, že že si nepamatuji, kde který dárek mám a co je horší, který komu patří. Uklidnil mně pocit, že nebudu sama, neboť maminka týden po vánocích odletí z obýváku a pak začne rozdávat dárky na které na Štědrý den zapomněla.

  Když si uvařili oběd linula se předsíní taková vůně, ne tím, že by ta rybí polévka zrovna moc hezky voněla ale tím, jak dědeček zkoušel jak se pouští rachejtle. Přijeli Vyjídáčkovi a už nás bylo devět a to má přijít ještě Dáda s Patrikem, druhá babička a já nevím kdo ještě. První se mně Magda zeptala jestli budu letos hrát taky na flétnu. Odpověděla jsem ji po pravdě, že jdu zrovna cvičit. Prohlásila, že jí je vedro a že se jde projít, nevím, co tím myslela.

  Zazvonil zvonek a do bytu vtrhla Dáda s Patrikem, Dáda mně přišla navštívit zrovna když jsem balila její dárek. Hned se mně zeptala pro koho je ta hezká sukně. Nenapadl mně nikdo jiný než děda. 

  To už se na stůl nese voňavá večeře, ještě jsme ani nezačalali a zazvonil zvonek, všichni jsme se hrnuli ke stromku v domění, že zvoní Ježíšek. Bohužel jsme tam nestačili doběhnout, výbuch nezavřeného plynu nás vymrštil a my postupně padali na chodník. Soused, který na nás zavonil, tedy spolubydlící z domu co si zapomněl klíče, nám poděkoval, že jsme mu přišli otevřít a popřál nám

ŠTASTNÉ A VESELÉ!