Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

a jste si jistá, že tohle platí bez výjimek, pro všechny děti a rodiny???

0 0
možnosti
Foto

To je to co nedokážete pochopit. Je jasné, že co člověk, dítě, to jiný přístup ke vzdělávání se. Vy propagujete jen tu státem organizovanou, která nedovolí jiné cesty, nebo jim klade obrovské překážky. V našem svobodném cestě byste si mohli organizovat své pruské kadetky jak byste chtěli. Třeba byste to mohli ještě vylepšit těmi rákoskami. :-)

0 0
možnosti
Foto

zdravím.:-) Já ctím jistou svobodu a přesně také to otevřené hledí dětí, co my dospělí máme v rezignaci. A rozumím vám. Celé je to ale nesmírně složité. Ne nadarmo se říká výchovněvzdělávací proces.Mám prostě smutnou zkušenost... děti, které jsou tvořivé a vedené svobodomyslně, ctí se v nich osobnost, a doma je jim ale - podotýkám - ruku v ruce se svobodou vštěpovaná jako pro mne přísný a nutný elelment Morálka a zásady chování - nejdenkrát skončí v problémech.. Nedostanou se na školu, vyhodí je, tohle nesplní, tamto ne. Je to kolikrát škoda, protože jsou v nich odmala osobnostní rysy k pohledání. Morálka a řád jsou vždy protivným omezením, ale řád nás donutí nakonec dostat se tam, kam chceme...jemně násilně nás převedou přes období vzdorů, kdy nejsme přizpůsobiví... a nejsme z principu vývojových změn sebe sama schopni vidět plus i mínus - dosah našeho momentálně svobodného jednání. Tohle vybalancovat my dospělí, tohle překlenout a dítě stále vidět jako výhradně svobodnou osobnost, bezpečně a s velkou láskou i,,přiškrtit,, a bohužel i zakormidlovat pro jeho dobré další... to je umění.

1 0
možnosti
Foto

Také zdravím :-) Myslím, že nelze zobecňovat. A o tom to celé je. Každý člověk je individualita, nikdy není jedna cesta dobrá pro všechny. Vše, co říkám je, že děti jsou lidi a také by tak s nimi mělo být zacházeno. S respektem, jaký prokazujeme dospělým. Mé období vzdoru by naopak proběhlo mnohem podklidněji, kdybych neustále nebyla do něčeho nucena. Protože tlak ve mně vyvolal jen ještě větší protitlak a větší rebelství. Pak je třeba také otázka, zda "dostat se na školu" je měřítkem úspěšnosti a štěstí v životě ;-)

1 0
možnosti
Foto

J10a54n97a 78M42a56j66o92v93á

13. 6. 2017 22:43

No...tak kdyby nebyly "nutnosti", nejspíš žijeme v negramotném světě plném násilí. Jsem dost ráda, že tomu tak není.

2 0
možnosti
Foto

Nutnost vlastních potřeb nás nejlépe motivuje naučit se něco nového. To platí i na děti. Nutnost jako násilí kterým na vás tlačí jiní, je spíše demotivující a podrobujeme se spíš jako otroci, abychom se vyhnuli trestu. To je dnešek.

1 1
možnosti
SH

Zdeňko, já vám nevím, i když rozumím. Vy tvrdíte, co je pro mé dítě dobré, to ví jen ono samo, a to bude také dělat. A já bych se ptala, čím mé dítě prospěje ostatním? Nemůže se celý život přece spoléhat na to, že mu někdo podá kostku:-) Závěr Pokud to nebude zábava, nebudeme to dělat?

2 0
možnosti
Foto

Asi si nerozumíme :-) Kdo myslíte, že ví, že co je dobré pro Vás? Má někdo jiný než Vy sama právo rozhodovat o Vašem životě? Myslím, že není rozdíl v právech dospělého a právech dítěte - děti jsou taky lidi. Jen méně zkušení. Myslím, že dospělí by měli být od toho, aby byli dětem nablízku, pokud děti samy projeví o něco zájem - tak, jak to je ve svobodných školách typu Summerhill nebo Sudbury Valley. Samozřejmě, že dítě nežije zavřené v prázdné místnosti. Vidí okolo spoustu zajímavých lidí a přirozeně se chce zapojit do života okolo sebe. To, čím prospěje ostatním, by myslím mělo být čistě na něm. Stejně jako to, čím přispěji ostatním já (nebo Vy) není na mé matce (ani na té Vaší), ale jen na mně. Nejde o to, aby celý život byla zábava (i když já si ho radši celý zábavný dělám). Jde o to, že vše, co děláte, děláte ze svého vlastního rozhodnutí, a to proto, že Vám to z nejrůznějších důvodů dává smysl. A/nebo chcete či nechcete čelit důsledkům svého rozhodnutí. Já myslím, že u dětí by tomu nemělo být jinak.

2 0
možnosti
  • Počet článků 49
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1660x
Miluju svobodu, Pipi Dlouhou punčochu, cestování a zmrzlinu. Jsem taky matka tří dětí (2002, 2008 a 2019), propagátorka unschoolingu, sebeřízeného vzdělávání, dobrovolnosti a informovanosti v oblasti práv dětí a rodičů ve vzdělávání. Píšu blog s názvem DĚTI JSOU TAKY LIDI, od roku 2012 se podílím na rozvoji iniciativy SvobodaUčení.cz, natáčím videa, přednáším a beseduju.

Seznam rubrik