Daisy bylo osm, ta osmnáctiměsíční to přežila.

Vaše rozvaha jen dokazuje, že jste teoretička. Bez empatie a porozumění pro dětské myšlení. Vím o čem mluvím, a to z několika úhlů. Včetně "práce s dětmi".

Děti nejsou hloupé. Jsou "jen" nevědomé a se sklonem k jednoduchému, protože složitost je něco, čemu se vyhýbá každý.

Prvním základním kamenem je s dětmi o věcech hovořit. Pedagogicky, dle J. A. Komenského - jestli Vám to, bez urážky, něco říká.

Přirozeně a nikdy ne "čím později, tím lépe" - nic horšího nemůžete udělat!

Děti se k informacím vždycky dostanou a když ne vhodným, komentovaným způsobem od rodičů, pak přesně tím pobvrchním senzacechtivě zdvídavým způsobem od kamarádů.

Zapamatujte si, že je nezbytně třeba děti vést k odpovědnosti, k porozumění morálky a etiky.

Nikdy děti nepodceňujte, jednejte s nimi jako se sobě rovnými v rámci jejich možností (psychický, i fyzických) a nikoli jako s malými hlupáčky.

Budete-li se tím řídit, nebudete mít špatné spaní z pisálků, kteří si honí popularitu na bulváru, lacinostech a falešných senzacích.

Nevím na jaký článek reagujete, ale vše co říkáte, že by se ve vztahu k dětem mělo dělat, tak autorka popisuje, že to tak dělá a uvádí příklady jak to funguje. Vést děti k morálce. Té, jak by to mělo být, nebo té, jak to doma děláme ? Pokud jsou tyto dvě roviny v rozporu, pak zvítězí většinou ta, jak to doma děláme. Navíc, tento způsob výchovy pak vede k pokrytectví a falši.

Jsem přesvědčený, že pokud by si děti mohly vybírat, komu se narodí, tak by si určitě vybírali lidi jako je autorka tohoto blogu.