Myslím, že to řekl doktor Plzák - na každý nástroj se nedá hrát stejně. I dítka nejsou stejná. Tři synové, čtyři vnučky a mrňous pravnuk. Jedna z vnuček určité zákazy potřebuje, ostatní ne. Na druhou stranu věřím, že ta umanutá se v životě lépe prosadí. Co vím ? (Snad ještě i uvidím.)

Nic nezakazujete? Ani: "Neskákej do silnice, když zrovna projíždí auto, nebo tě zajede!" nebo "Nechoď na okraj lomové stěny, mohla by se s tebou utrhnout, a ty by ses zabil!" nebo "Neškrtej sirkami pod peřinou!....."Nesahej na rozpálená kamna!"..... "Nechoď po úzkém zábradlí nad propastí, není to kladina!"........ "Nepij tu kyselinu sírovou, nemá se sýrem nic společného!".... atp....

Tohle nemá vůbec žádnou spojitost s tím co píše autorka. Vy jste opravdu dostávala takovéto zákazy? A jak je na vás rodiče vynucovali, když jste je náhodou porušila, nebo jste je neporušovala?

Každý plnohodnotný a všem stranám prospěšný vztah musí být založen na důvěře a vzájemném respektu, který si rozhodně žádnými zákazy, nebo jiným násilím nevynutíte. Jediné co docílíte, že se vás druhá strana bude bát, a ze strachu udělá to co vyžadujete. Jakmile se vám ztratí z dohledu na vaše zákazy si ani nevzpomene. I k dítěti se dá přistupovat jako k malému dospělému.