Je bezpečné s vámi nesouhlasit?

Můžeme s dětmi komunikovat tím nejvíc respektujícím způsobem a tím nejklidnějším hlasem na světě. V životě bychom naše děti neuhodili, snažíme se používat nenásilnou komunikaci, důvěřovat jim a bezpodmínečně je milovat.

A přesto se nás děti mohou bát.

Mohou se bát bolesti, frustrace, vzteku, skryté agrese, kterou z nás cítí ve chvíli, kdy mají na něco jiný názor než my.

Prostředí, kde není bezpečné nesouhlasit, není prostředí zaměřené na růst a vývoj, je to prostředí zaměřené na kontrolu. - Wendi Jade

Když s námi někdo nesouhlasí, cítíme nelibost. Možná i vztek, zlobu, strach, zahanbení..? Cítíme potřebu uhájit svou „pravdu”. Najednou stojíme proti sobě, ne vedle sebe.

Možná se v nás probudí to dítě, kterým jsme kdysi byli, které nemělo moc nad svým životem, které nemohlo bezpečně nesouhlasit, nemělo volbu, nemělo kam utéct. Rozsvítí se červená kontrolka, bouchnou saze, chceme „udržet pozice”.

Problém není v našich dětech. Jako vlastně nikdy. Problém je uvnitř nás.

Dítě, které se bojí rodiče, toho nejdůležitějšího a jediného člověka na světě, na nějž by se mělo mít možnost spolehnout, je pro mě jeden z nejvíc srdcervoucích obrazů.

Proto, že mně samotné se to v dětství dělo.

Proto, že já sama umím pouštět takovou hrůzu, že se mě bojí nejen děti, ale i můj muž, přátelé a široké okolí.

Vlastně se nebojí mě, bojí se projevů mých silných emocí.

Můj muž vztah se mnou kdysi nazval chůzí po minovém poli. Mám v sobě tolik bolesti, že nikdy nevíte, kdy se dotknete otevřené rány. Jsem na cestě a dnes už se sebou umím pracovat, ale ani zdaleka nejsem v cíli a rozhodně se mi nepodaří pokaždé staré vzorce chování rozpoznat a zabránit výbuchu. A tak se omlouvám, vysvětluju, komunikuju.

Jak se cítí naše děti, když se nám nepodaří včas pochopit, co se v nás děje?

Mohou se bát být k nám upřímné, vyjádřit vlastní - odlišný - názor, svěřit se nám se svými pocity nebo s čímkoli jiným. Mohou nám postupně přestat důvěřovat, mohou se uzavřít do sebe. Může jim být nepříjemné být v naší blízkosti. Můžeme je od sebe odehnat.

Tolik toho můžeme ztratit.

Pracovat na sobě je věc, která mi dává v rodičovství největší smysl. Jak to vidíte vy?