Tak tady máme blog o tom, jak matka vynervovala dítě. Když bylo po nehodě se záchranářem v sanitce, tak bylo v pohodě a smálo se. Jen přijela vyšilující matka, začalo vyšilovat i dítě, že by mělo jít na rentgen.

Pak nám celý příběh graduje do monstrozního rozhodnutí doktora - nelidy, který si chce nechat dítě na pozorování. Protože, i když je malá pravděpodobnost, že je nějaké vnitřní zranění, tak je evidentní, že by matka byla první, která by na něj podávala žalobu.

Takhle tady máme jen stížnost, že rodiče nesmí být s dětmi v nemocnici do osmnácti let věku dítěte.

Sorry jako, ale madam, s tímhle nikoho, kdo má víc mozkových buněk než zubů neoslníte.

Pokud by se lidé , chovali jako lidé , ušetřili by si spoust nepěkných zážitků. Chování lékaře z pozice moci, úšklebky sestry ....nebylo to zbytečné ? Je nám dar komunikace, a máme mozek , domluvme se jako lidé.

Milá Maruško (Klárko, Vendulko), ani nevíš, jak jsem šťastná, že se ti nic nestalo, to je skvělé, jak to všechno dobře dopadlo. I pan doktor chce mít jistotu, že jsi v pořádku, tak ještě naplánoval nějaké vyšetření. Teď se tady (s Pepíkem a Karlikem) vyspíš a já si vezmu dovolenou a ráno přijdu, ať to všechno rychle najdeme. Nejradši bych tu s tebou zůstala, ale tady jsou jen maminky miminek, ty se bez maminky totiž neobejdou. To ty už dávno jo, pamatuješ na školu v přírodě?

(A s doktorem se do krve můžu pohádat ráno, pokud mám pocit, že mi skutečně bylo ukřivděno).

Děti byly vyplašené, nemocnice asi neměla lůžka, aby tam rodiče v noci umístila. Ono to není tak jednoduché, když by najednou vyžadovali právo být s každým dítětem všichni jejich rodiče, protože mají o ně strach před nezodpovědným a necitelným jednáním lékařů, tak by se musela kapacita nemocnic nafouknout o 2 násobek lůžek a to není prakticky možné, protože by se provoz neúměrně prodražil.

Dětské středisko evidentně nemělo kapacitu tam nechat rodiče přespat, tak to řešili takto. Lepší ale dle mého názoru takto přehnaná starost lékařů o zdraví pacientů po havárii, zvláště, když se jedná o děti, nežli potom mít na sobě milionové žaloby rodičů o to, že u dětí došlo jejich zanedbáním například k vnitřnímu krvácení. Dnešní Občanský zákoník dává mnohem větší právo každému se soudit o kdeco a nakonec by to mohla v krajním případě i nemocnice hodit na dané lékaře a vyvinit se z toho. A pokud by se opravdu dodatečně projevila nějaké negativní prognóza lékařů a dítě by do druhého dne například zkolabovalo, tak by to bylo jen na nich. Proto chtěli regres. Nedokážu si rovněž představit, jak měli jednat o případném zdravotním stavu bez přítomnosti zhysterizovaných dětí, které nabyly po drastické havárii dojmu, že je asi daní lékaři hodlají přes noc zamordovat, když je nepohlídají rodiče. Pokud by se situace stala za bílého dne, tak by se snad vyřešila, asi by se domluvilo pro rodiče lůžko, ale někdy v noci? Mého otce poslali lékaři na pohotovosti domů s klíšťovou enfefalitidou v 40 horečkách, ačkoli jsem je upozornila ústně jasně na možné riziko klíšťové enfefalitdy a dali mu jen nepatrně slabé antibiotikum. Na riziko encefalitidy jsem před tím upozornila jak praktickou lékařku, tak pohotovost a ještě další lékařku. Nakonec stejně skočil v nemocnici v docela zanedbaném stavu a až po týdnu mu zjistili, že má encefalitidu. A nehnala jsem to přes facebook a právní poradny, protože to celé dobře dopadlo a po 3 měsících léčby českými lékaři uzdravil.

Jsem se k článku původně nechtěl vyjadřovat, protože to by bylo na samostatnou kapitolu... Já bych doktorovi s klidem řekl, aby si ten božský syndrom strčil do... Protože o nic jiného nejde.

Proč neakceptujete, že zákony i předpisy toho lékaře hovoří jinou řečí? Dítě má právo na přítomnost rodiče. Bodka. Rodič se může s dítětem dohodnout jinak. Může. Ale pokud cítí, že má s dítětem být, mají na to oba právo. Bodka.

Já bych své dítě také jen tak samo v nemocnici nenechal. To, že to jiní udělali a dítě "přežilo", je zase vedlejší.

Myslím, že věta lékaře o tom, že se rodiče neptá, ale pouze sděluje, hovoří za vše.

Lékaři - a i pacienti - si pomalu musejí zvyknout, že sou lidé a lékařům partneři a musí s nimi podle toho být jednáno.

A je vidět, že i jinak milý doktor toto v hlavě srovnáno nemá, a jakmile někdo jeho paradigma poruší, ztrácí fazónu.

Před pár lety jsem musela nechat skoro šestiletého syna v nemocnici na infekčním oddělení s kampylobakteriózou (něco jako salmonela). Původně jsme šli na dětskou pohotovost večer s horečkou skoro 40 st., syn měl bolesti břicha, průjem. Po vyšetření sdělili diagnózu a oznámili, že tam musí zůstat. Syn byl samozřejmě taky vyděšený, plakal a nechtěl tam zůstat, ale dokázala jsem mu to vysvětlit, že mu to pomůže a že hned ráno tam za ním přijdeme. Paní doktorka taky byla hodná i sestřičky, takže jsme ho odvedli do pokoje, uložili do postele. Ráno jsem za ním přišla a byla celý den až do večera. Tak jsem se s manželem střídali několik dní. Syn to bez problémů přežil a nikdy mu to jako nějaký hrůzostrašný příběh nepřipadalo. Myslím si, že když je vystresovaná matka, tak to pro dítě není dobré a vše se dá i tak malým dětem vysvětlit.

To máte kliku, ale ne všechny děti jsou jako ty vaše. Já po nehodě, kdy mne sejmul ožrala jsem byl v nemocnici 4 měsíce a řeknu Vám i v osmadvaceti letech jsem byl na měkko, když za mnou táta jedno za týden přijel. Měl to do prahy asi 200km. A jak mi pak říkal, kdyby nemusel makat, tak by si snad zaplatil hotel, aby tam mohl se mnou být. Ten doktor jí mohl nějak vyhovět. Kdo nechce hledá důvod a kdo chce způsob. Nebo tak nějak.

Když se chce, tak všechno jde, když se nechce tak nejde nic. V některých nemocnicích respektují, že děti v takové situaci rodiče potřebují a nějak vyjdou vstříc, třeba jen tím, že rodič přespí na židli u postele.

A někde vystraší dítě, vyhrožují a řešení nehledají. A ty argumenty tady dole, že dřív tohle bylo normální, no moje mamka má docela traumatický zážitek, kdy jako dítě byla v nemocnici sama. jako přežila, ale bylo to zcela zbytečné takto trápit malé dítě, ale tehdy byla taková doba. Snad se to obrací k lepšímu, i když někde pomaleji, jak je vidět

Po nehodě opravdu není ta správná chvíle trénovat statečnost a samostatnost dítěte. I někteří dospělí pobyt v nemocnici těžko nesou....

A co trauma pro děti na pokoji, kam uloží nového pacienta? Co je tam má otravovat nějaká cizí ženská? Jak jsem psal - řešení musí hledat obě strany. Jen prosazovat sebe nestačí

Ustrašení rodiče => ustrašené dítě. Tak to platí, platilo a bude platit vždycky. Jestli chcete, aby se Vaše dítě nebálo, musíte být především statečná sama.

presne, co jsem v diskuzi cekala...matky afektovane, zpovykane, deti taky a pan doktor je buh, ktery ma absolutni pravdu a navic...prece zas tak moc nevydelava. Ze?

Chvani personalu je hnus.

Trošku nechápu některé zdejší diskutující.

Myslím, že dětský pacient i vystrašení rodiče po autonehodě, mají právo na to, jednat třeba i trošku afektovaně. Chtěl bych vidět vás v takovéto situaci.

Naproti tomu doktor a další personál by se v této situaci měli chovat vždy profesionálně. Dělat útrpné obličeje a trapné poznámky o nezodpovědnosti rodičů za profesionální nepovažuji.

Jakpak funguje LOK? Pro výstrahu ostatním se nic nestane, pacient je pro ně rukojmím.

Takto se snižuje vážnost lékařského stavu. Naštěstí máme kolem sebe moudré lékaře, pány lékaře. Proto si jich vážíme a důvěřujeme jim, nikoliv ovšem slepě.

Brno je celé protkáno šikovnými lékaři. Před rokem 1989 jeden vynikající zubař léčil chrupy šejkům v Arábii, takových je nám třeba...