Děti nevzdorují učení, vzdorují vyučování...

...řekl John Gatto, dlouholetý učitel, který po 30 letech ze školství odešel a pak ho tvrdě kritizoval.

Za 18 let rodičovství, 2 roky práce učitelky ve školce a 10 let lektorování kroužků jsem strávila tisíce hodin pozorováním dětí.

Dneska si spolu s Johnem Holtem myslím, že pozorovat děti je jedna z nejúžasnějších věcí, co se dají na světě dělat.

Pozorovat je, inspirovat se navzájem, nechat se vést jejich energií a nadšením, ale taky zpomalit, prostě mít možnost být v jejich blízkosti, to považuju za privilegium. Dají vám totiž dost jasně najevo, co chtějí a co ne, kdy jste pro ně zajímaví a kdy otravní, kdy tlačíte na pilu a kdy je jim s vámi dobře. Takovou upřímnost a zpětnou vazbu jen tak od někoho nedostanete.

To všechno ale funguje takhle skvěle jen v případě, že jsou s námi dobrovolně. Děti jsou mnohem moudřejší než si myslíme. Moc dobře vědí, jestli mají skutečnou svobodu volby, nebo s nimi hrajeme falešnou hru.

Když na ně zkoušíme habaďůry (to je ale hezký slovo!), poznají to a přizpůsobí se. My tak přijdeme o to nejcennější - o upřímný, respektující, autentický, otevřený, důvěrný a blízký vztah s dětmi.

Všechny děti jsou v naprostém pořádku takové, jaké jsou. Problém jsme my - dospělí. Ale jde to léčit, věřte mi, já léčbou procházím už 18 let!