Ostuda: Evropský šampionát v Glasgow dekoroval vítěze u záchodů a automatů

Nevím jak vy, ale já to považuji za skandál a neomluvitelné ponížení úspěšných atletů, nad kterým zůstává zdravý rozum stát.

Víkendový atletický šampionát ve skotském Glasgow přinesl skvělé sportovní výkony, vrcholnou atletickou podívanou, sympatickou diváckou kulisu a jedno obrovské zklamání. Alespoň pro mě určitě.

Náš koulař Tomáš Staněk vybojoval bronzovou medaili. Moc jsem mu fandila. Je to vynikající atlet, jediný z českých koulařů, který překonal hranici 22 metrů, a ještě k tomu sympaťák. Byl ze všech našich reprezentantů jediný, komu se tomto ME podařilo dosáhnout na medaili. Jako atletická fanynka se tedy začínám těšit na medailový ceremoniál. I když nezazní naše hymna, ráda si vychutnám klasický rituál k poctě těch nejlepších, kteří právě pro tyto slavnostní a citlivé chvíle léta tvrdě trénují. Jenže ceremoniál nepřichází. Ani ten s naším medailistou, ani jiný. Jen několika málo z jiných disciplín se dočkám až v závěrečný den šampionátu.

A pak se z televize a z rozhlasu dozvídám informaci, nad kterou rozum zůstává stát. Nejen našemu Tomáši Staňkovi, ale i dalším evropským medailistům byla ocenění předána v místech, která se hodí leda tak na ukusování rohlíku s paštikou z papírového sáčku. Polovina všech slavnostních ceremoniálů totiž proběhla na chodbě u východu z haly v těsném sousedství automatů na občerstvení, reklamních stánků a o kousek dál byl vchod na WC. Do stísněných prostor se kromě vítězů vešli už jen novináři a členové jednotlivých týmů, pro diváky zde nebylo místo.

Takže žádná zasloužená odměna ve formě aplausu celého stadionu, sledování vlajek, jak stoupají na stožár a pocta národní hymně v podobě důstojného utichnutí a povstání všech diváků. Vnímám to jako ponížení těch, kteří svůj boj již ukončili, obecenstvo pobavili a teď jsou uklizeni do ústraní, aby nepřekáželi a nerušili další děj. Postupně jsem se dopracovala k informaci, že i zde v zákulisí hymny zazněly. Promiňte mi kousavou poznámku, ale nevylučuji, že hymny zazněly v podobě brumenda z úst některého z kolemjdoucích pořadatelů. Vzhledem k okolnostem by to bylo takové stylové.

Pro příště bych navrhovala ještě šetrnější opatření. Samozřejmě bez ceremoniálu a předávání medailí. V závěrečný den šampionátu se první tři ze všech disciplín seřadí uprostřed atletického oválu, hlavní pořadatel vykřikne „Sportu zdar!“ a medailisté zahlaholí „Nazdar“. V případě Francouzů: „Salut“, Italové: „Ciao“, Španělé: „Hola“, Němci: „Servus“… a Češi: „No nazdar!“