Dnešním blogem jsem chtěla jen říct, že rok narození nesmí být karabáčem, kterým nám někdo mává nad hlavou.....(kousek Vašeho citátu)

Paní autorko, tak to jste ještě nehledala zaměstnání po šedesátce.

V šedesátiletech jsem byl 2 roky nezaměstnaný a hledal práci.Na kole jsem najezdil 4500 km (za socialismu jsem tolik nenajezdil a tolik času neprostál ve frontách na nedostatkové zboží) a ve všech firmách jsem se dál než k první otázce nedostal.Váš rok narození a pak už jen odpověď: "Pro naši firmu jste neperspektivní, my hledáme mladší lidi."Nikoho nezajímalo co umím nebo kde jsem před tím pracoval.

Takto selektovat lidi kvůli věku si ani komunisti nedovolili.

Takže kapitalismus nepřeje starým lidem a dnešní vláda také ne.

Zalezi, co jste umel a na jakou praci jste se hlasil. Jak dlouho trva, nez se clovek stane plnohodnotnym zamestnancem...

Jen malá připomínka. Nikdo z tzv. "mladých firemních kolektivů" si nedovede představit, oč je ve skutečnosti ochuzen - není-li jejich součástí, alespoň několik starších kolegů.

To je skvělá poznámka, děkuji!!!

V padesáti jsem sháněl místo. Celý život jsem pracoval v IT a chtěl jsem v kariéře pokračovat. Je zajímavé, že personalistky byly vždy cca 30 let, blondýny. Nikde mě nechtěli a to prý je IT pracovníků nedostatek. Když už jsem byl rozhodnutý opustit obor IT, tak mě přijala bruneta 45 let. Nebyla to personalistka, ale moje budoucí šéfová. Na tom místě jsem vydržel do důchodu a ještě jim tam občas vypomáhám.

Tak takové příhody mám nejraději, protože mají dobré zakončení.

Zdeni, přesně. Nejhorší je, když mnozí z nás tomuhle nemilosrdnému diktátu zvenčí uvěříme. Je fakt, že jsem nedávno zkonstatovala, že nemám ten motor, co mě nutil denně gruntovat a vylepšovat sebe i naše bydlení a v tom mi došlo, že za našich rodičů a babiček bych šla příští rok do důchodu. Na druhou stranu, máme teprve osmiletého syna, a tak je jasné, že budu ráda, když se v práci udržím i po té své stávající věkové hranici (65). Mám štěstí na obor, ve kterém, jak předpokládám, ještě pár let nebudu mít o práci nouzi (školství, cizí jazyky). Na druhou stranu, kdoví, zda si nějaký personalista nesmyslí, že jsem už stará. Vím, že se do starého železa odsunout nenechám. Ještě hodně dlouho!

Dáši, tak mně to naskočí ve věku 64 let + 4 měsíce. Zatím si na to netroufám ani pomyslet. To víš, knihovna je moje srdeční záležitost, vůbec si to bez práce a našich čtenářů neumím představit.

Jaj Zdeni, naštěstí tyhle zkušenosti nemám.... Drž se.

Filipe, já naštěstí také ne, blog je hypotetický, je založený na zkušenosti mojí kamarádky a hlavně některých čtenářů naší knihovny, kteří se mi se svým trápením svěřují. Tak jsem se nad tím chtěla zamyslet svým způsobem, protože jsem chtěla do tématu vnést trochu optimismu.

ano, personalni oddeleni jsou cim dal tim horsi a nejdou s dobou. Ti chytri ale vedi, co muze takova padesatnice prinest.

Zrala, pohledna, (jak autorka pise treba i stihla) padesatnice dokaze elektrizovat kolektiv 35-letych muzu neuveritelnym zpusobem. Takovy mlady muz, ktery prave dospel a jeho maminka hleda nejakou, ktere by predala je jak u zjeveni, kdyz se na pracovisti objevi takova zena. Vyzkumy je potvrzeno, ze az 1/3 mladsich muzu zacne travit v praci o 1,2 hodiny vice, kdyz se v kolektivu objevi pohledna zena v tom nejlepsim veku.

Samozrejme, ze personalni oddeleni musi davat pozor, aby vybralo tu 'spravnou' padesatnici. Jsou i zeny v tom veku, ktere jsou nervozni, unavene, odmitave, mnohdy i mene sexy. V takovem pripade to nefunguje. Ale presto by byla skoda, kdyby takova pani sedela nekde na pokladne, kdyz muze pozitivne pusobit jako lidsky katalyzator v dnes prevazne mladych muzskych kolektivech.

Pane Karásku, no to jste mě dostal, takhle jsem se nad tím nikdy nezamyslela. To vůbec není špatný argument!

Dobře napsáno, i když z té situace, kdy se v posledních letech takto brutálně škatulkuje a hází se lidí do jednoho pytle (a to nejen ohledně věku), mi běhá mráz po zádech. Jde o jasný důkaz odlidštěné společnosti, na čemž se silně podílejí politici a média.

Nepamatuji si, že by dříve existovaly podobné projevy nenávisti mezi lidmi, natož pak té mezigenerační. Co sám pozoruji, všímám si (nejen nyní), že samotný věk neznamená vůbec nic. Jsou mladí, působící vnějškově i svým myšlením jako starci (samozřejmě zdaleka ne všichni, ale je jich docela dost), a naopak starší lidé (a také zdaleka ne všichni), z nichž vyzařuje jiskra jak po stránce vnější, tak i té vnitřní. Ostatně jedno s druhým (vnějšek i vnitřek) je těsně spojené a nedá se ničím zamaskovat, byť by se dotyčný snažil sebevíce.

Už na gymnáziu mě velmi zaujala slova J.W. Goetha "Mládí není věk, ale duševní stav." A celý život mi to potvrzuje mé pozorování společně s mými zkušenostmi.

Pane Chmelíku, to jste napsal moc pěkně! Coby knihovnice mám výhodu v tom, že se denně setkávám se spoustou lidí všech věkových kategorií a můžu upřímně říct, že je to osvěžující. Pravda, občas se taky objeví nějaký bručoun či nerudný člověk, to bývají ti starší, nebo naopak namachrovaný nevychovanec mladšího věku, ale těch do knihovny naštěstí moc nechodí. Je moc pěkné pozorovat třeba to, jak si čtenáři vzájemně doporučují přečtené knihy a je jedno, zda starší čtenářka doporučuje něco mladé paní s malým děckem, nebo je-li tomu naopak. Je zřejmě, že každá věková kategorie má jiné věkové kategorii co dát, snad to nebude působit nabubřele, když napíšu, že se můžou vzájemně i obohatit. A já jsem toho nejspokojenější účastnicí i pozorovatelkou.

Jejda, vždy jsem si myslel, že jste o něco starší než dle vašeho blogu jste. Myslím, že po padesátce záleží na tom co kdo umí. Pokud je někdo snadno nahraditelný, tak asi bohužel. Mám okolo sebe lidi co nemají problém s prací i po šedesátce a rozhodně se jich nikdo nechce zbavovat. Ale opravdu to bude individuální.

co je s vasi Linkedin skupinou - nic jsem nenasel

Kdo umí, umí a je to jedno kdy. A ti ostatní?

Řekla bych, že dnes to platí zejména o dobrých řemeslnících. I když vím, že to myslíte obecněji.

Srovnáváte nesrovnatelné.

Náborář ručí za to, koho přijme. A v šedesáti má člověk před sebou menší perspektivu než ve třiceti. To je prostě fakt.

Žádný náborář však nemusel převzít ručení za kvalitu nějakého geniálního díla, které někdo mimořádně nadaný vytvořil třeba v osmdesáti letech. Kdyby se Giuseppe Verdimu jeho opera Falstaff nepovedla, tak by ji divadla prostě nehrála a bylo by to vyřešené.

Nedávno jsem přišel o práci a po šedesátce jsem měl problémy. V oboru už mě nikdo nezaměstnal a já to nikomu nevyčítám. Našel jsem si jinou práci a jsem v ní spokojený. Naprosto však chápu ty, kteří si od člověka po šedesátce už nic závratného neslibovali. Za to, že mě nezaměstnali, se na ně nezlobím. Platili by mě svými penězi a oni sami rozhodují o tom, za co a komu je dají. Já svými penězi zase platím třeba své nákupy a také to beru v relacích "potřebuji" nebo "nepotřebuji", nikoli v relacích "musím to koupit, abych podpořil lidi, kteří to vyrábějí".

Souhlas, ale 50 nebo 60 let je přece jen rozdíl.